Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak vytrhnout velrybě stoličku měl být doják, vzpomíná Poledňáková

  15:58aktualizováno  15:58
Ve svém čerstvě vydaném životopise nazvaném S kým mě bavil svět přiznává úspěšná režisérka třeba i to, že během natáčení filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku vůbec netušila, že točí komedii.

Z knihy Marie Poledňákové S kým mě bavil svět. | foto: Ikar

Paměti Marie Poledňákové se čtou samy a defilují v nich ti největší herci i režiséři. Začínají však jako úplně obyčejný příběh holky z malého města. Pochází z Nepomuku, který osvobodili Američané. I když o nich se doma nikdy moc nemluvilo, protože ve škole se Marie i její sestra učily, že Československo osvobodila Rudá armáda. Tatínek byl navíc už před válkou levicovým intelektuálem a i přes varování, co v Sovětském svazu napáchal Stalin, vstoupil hned po válce do strany.

Marie Poledňáková: S kým mě bavil svět. (obal knížky)

Marie Poledňáková: S kým mě bavil svět. (obal knížky)

"První vzpomínku mám z doby, kdy mi ještě nebyly čtyři roky. V dálce na obzoru se obloha zbarvila do červena. Nebyl to západ slunce, hořela Plzeň. Nálety v dubnu 1945 byly tak silné, že bombardování Škodovky bylo slyšet až k nám," vzpomíná režisérka. A svému vnukovi vypráví: "Poprvé jsem telefonovala, když mi bylo sedm. Do mých dvanácti let neexistovala televize. A domů jsme si koupili televizor, až když mně bylo devatenáct." To pro představu, jak rychle se věci kolem mění.

Přišlo stěhování do Prahy, komunistické procesy, tatínkovo vyloučení ze strany a jeho odjezdy do Karviné do dolů. Dva roky nato dostal infarkt, pak onemocněla i maminka, brzy se rodina vybourala v autě. Sotva se potlučená Marie dala trochu dohromady a vrátila se na pár dní do školy, onemocněla se srdcem a musela zůstat doma dalšího skoro půl roku. Zdálo by se, že ji stíhala jedna rána za druhou, přesto je to vlastně vtipné a pozitivní čtení - pro jejího otce byla sklenice vždycky poloplná, v každé šlamastyce si našel důvod k legráckám. Jenomže pak Marii kvůli jeho kádrovému profilu zakázali studium chemie na vysoké. A tak pracovala třeba i u vrtačky v Napaku.

Ale předně jde o filmy. Jak se k nim Poledňáková dostala? Svým způsobem za to může Ivan Poledňák, s nímž začala chodit druhý rok po maturitě. Znal Ivu Hercíkovou, přes ni Jaroslava Dietla, a tak se mezi Dietlem a budoucí paní Poledňákovou mohl jednou při večeři odehrát i tenhle zlomový dialog: "Co vlastně děláte v té továrně?" "Všechno, co je třeba. Na vrtačce, na lisu, brousila jsem hrnce, umím svářet a teď vedu sklad." "A nechtěla byste zkusit pracovat v televizi?" "Ale já mám kádrový škraloup." "Ale já jsem tam šéf." A bylo vymalováno. 

K prvnímu televiznímu filmu Dívka a holubi, který sama režírovala, však bylo ještě daleko. Natož ke snímku Jak vytrhnout velrybě stoličku, který je podle jejího vyprávění mixem porozvodových problémů jejího syna Petra a alotrií jejího synovce Zdeňka. V roce 1977 se Velryba promítala jako hlavní štědrovečerní film v televizi, ráno odjela Poledňáková se synem na hory, a když se za týden vrátila, měla stůl zavalený děkovnými dopisy, balíčky a stohy osobních poděkování. A pořád chodily další.

Scénář si napsala sama, vybírali se herci. Na konkurz na roli Vaška přišlo asi 160 dětí, většinu Poledňáková, která už byla smířená s tím, že si svůj příběh i zrežíruje, poslala domů. V hloučku asi dvanácti zbylých hochů se Tomáš Holý nijak neprojevoval, navíc patřil k nejmladším, dalo se čekat, že skoro roční natáčecí práce s takovým špuntem bude náročná. Řekla mu, že může odejít, ale kluk se za chvíli vrátil, protože v sále zapomněl čepici. Ani v tu chvíli nepromluvil, ale o kulicha si řekl pantomimou a bezprostředním uculováním se. Tak ho režisérka pozvala na další kolo na druhý den.

Fotogalerie

Všechny vybrané děti dorazily v pořádku, jen Tomáš se cestou vyválel ve sněhu tak příšerně, že mu ženské na Barrandově sušily všechno, co měl na sobě. Když pak brebentil a zase se uculoval, začalo být Poledňákové jasné, že právě on se stane Vaškem. Skoro zapomněla na svoje tajné přání, aby dítě, které bude Vaška hrát, bylo z rozvedené rodiny. A pak jí zavolala Tomášova maminka, samozřejmě potěšená, že její syn bude hrát, aby režisérce řekla: "Tom se vám asi nesvěřil. Nebude vám vadit, že jsme rozvedení?"

S Tomášem Holým to Poledňáková vyhrála. Líčí třeba i scénu, v níž kluk obaluje řízky a zabere se u toho do poslouchání rádia tak moc, že patlá maso ve strouhance, mouce a vajíčku bez ohledu na pořadí sem a tam. Když se pak ke scéně nahrávala muzika, uslyšela Poledňáková hurónský smích muzikantů, kteří němou scénu pozorovali. "Copak jsem natočila nějakou komedii? Pro mě to měl být něžný, křehký a dojemný příběh," píše po letech. V té době si málokdo uvědomoval, jaký smysl pro komiku v ní dříme a co ještě dokáže. Před sebou měla pokračování Jak dostat tatínka do polepšovny i komedii století S tebou mě baví svět.

Přečtěte si biografická díla známých osobností či životopisy na knihy.idnes.cz.







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.