Režisér Václav Marhoul na filmovém festivalu ve Varech.

Režisér Václav Marhoul na filmovém festivalu ve Varech. | foto: iDNES.cz

Marhoul vyfoukl slavné Nabarvené ptáče Hollywoodu

  • 4
Podle děl Jerzyho Kosińského zatím vznikl jediný film, zato nesmrtelný: oscarová satira s Peterem Sellersem Byl jsem při tom. Druhou šanci nyní Hollywoodu "vyfoukl" Václav Marhoul: chystá filmový přepis první a hned nejslavnější knihy Kosińského Nabarvené ptáče, která líčí válečné útrapy židovského chlapce.

"Román mě svého času natolik zasáhl, že jsem hned po dokončení Tobruku nasměroval veškeré své síly k získání filmových práv na Nabarvené ptáče. Až teď se to podařilo, takže se mohu pustit do psaní scénáře," těší se režisér a producent Marhoul.

MFFKV - Václav MarhoulJen pátrání po tom, kdo vlastně spravuje práva po autorově sebevraždě a poté i smrti jeho druhé ženy, zabralo osm měsíců. Více než rok pak Marhoul vyjednával s chicagským nakladatelstvím Spertus College of Judaica; před pár dny konečně obě strany podepsaly opční smlouvu. "Nabarvené ptáče bude složitý projekt – po všech stránkách. Teď to teprve začíná," dodává Marhoul.

I pětačtyřicet let po svém vzniku budí Nabarvené ptáče kromě uznání i vypjaté vášně. Svou brutalitou i úhlem pohledu totiž změnilo vžité vnímání holokaustu.

Nabarvené ptáče

Děj se odehrává na venkově ve východní Evropě, kam malého syna pošlou otec s matkou – do bezpečí k náhradním rodičům. Jenže ve válečném zmatku plán selže a šestileté dítě musí bojovat o přežití samo, ohroženo už "neslovanským" zjevem. Na pouti mezi vesnicemi je obětí či svědkem nekonečných zvěrstev, která se na něm podepisují; dokonce ztratí řeč. Chlapec sice vše přežije, setká se s rodiči a po čase začne znovu mluvit, ale po přestálých hrůzách už není schopen žít a milovat – dokonce v něm jeho blízcí vidí hrozbu.

Polský rodák Kosiński vycházel z vlastních dětských zážitků. V roce 1957 odešel zpoza železné opony do New Yorku, psal anglicky a časem získal americké občanství. Dokonce učil na univerzitách v Princetonu a Yale, dvakrát vedl americký Penklub a proslul také jako fotograf.

Nicméně ani ve Státech se nevyhnul dalším traumatům. V roce 1969 letěl z Paříže do Los Angeles na večeři ke svým přátelům Romanu Polanskému a jeho ženě Sharon Tateové. Protože však Kosińského kufry zabloudily jinam, večírek zmeškal - a ostatní hosté i Sharon Tateová byli tehdy povražděni. Tuto osudovou náhodu použil autor později v příběhu Schůzka naslepo.

Akt Polanského s manželkou před její brutální vraždou.

V osmdesátých letech zas Kosiński trpěl, když byl viněn z plagiátorství, a třebaže jej podpořila spousta přátel, spisovatelova pověst skandálem utrpěla. Unaven štvanicemi a marnou touhou po spánku si v roce 1991 vzal ve svém newyorském bytě život.

Paradoxem je, že si Kosiński zahrál ve dvou filmech a svůj hlas propůjčil dokumentu Lodžské ghetto, zato jeho vlastní dílo se na plátno chystá teprve podruhé.