"Bylo to ohromně napínavé. Zpívat v produkci La Scaly je něco zvláštního. Dokonce i ti kolegové, kteří už ve Scale vystupovali, šli na jeviště s obrovskou pokorou, uvedl Margita v telefonickém rozhovoru pro MF DNES.
Přitom nakonec nebylo rozhodující, že ono jeviště se nenalézalo v historické, nedávno zrekonstruované, a loni v prosinci slavnostně otevřené budově, nýbrž v Teatro Arcimboldi, kde La Scala až do června hraje většinu svých produkcí. "Všichni jsme z toho byli trochu smutní, ale co se dá dělat, stará budova ještě nemá dokončené zázemí," vysvětluje Margita.
Po technické stránce si však tenorista divadlo Arcimboldi nemůže vynachválit. "Je to obrovská, moderní a komfortní budova, trochu jako pařížská Bastille. Akustika je tam úžasná. V hledišti prý dokonce není jediné místo, kde by člověk špatně slyšel. A co víc, v každém sedadle je zabudovaná obrazovka, na níž si divák může navolit, v jakém jazyce chce sledovat titulky," dodává. Do proslulé historické budovy nicméně Margita aspoň nahlédl. "Vypadá nádherně," povzdychl si.
Tenoristu, který už vystupoval na mnoha renomovaných scénách, překvapil i způsob zkoušení v La Scale. "Na všech aranžovacích zkouškách seděli zástupci vedení divadla a sledovali, jak si počínáme. To jsem jinde nezažil - direkce obvykle sedí v kancelářích," poznamenává.
Umělecký šéf divadla, proslulý dirigent Riccardo Muti, mezi dohlížiteli však nebyl. "Má přijít na třetí představení," říká Margita. Nevídaná péče byla podle něj věnována německé výslovnosti. "Jazykoví lektoři nepustili jediné špatné slovo, po každé zkoušce rozdávali kartičky s připomínkami, a opravovali dokonce i rodilé německé zpěváky," poznamenává.
Výsledek podle Margity stál za to. A to přesto, že anglický dirigent Jeffrey Tate tři týdny před premiérou upadl a zlomil si levou ruku. "Měl ji v sádře, takže dirigoval pouze pravačkou. Po levici měl asistenta, který mu obracel stránky partitury," popisuje průběh premiéry Margita.
Z kolegů ho nejvíce nadchl švédský barytonista Peter Mattei, který ztvárnil úlohu Wolframa. "Zpíval prostě úžasně, však také sklidil největší ovace ze všech. Vynikající byla i sopranistka Adrianne Pieczonka v roli Alžběty," konstatuje uznale. Obávané publikum La Scaly, schopné bez milosti vybučet kohokoli, se prý vyřádilo hlavně na kanadském režisérovi Paulu Curranovi. "Jeho režie byla moderní, civilní, v některých scénách velmi efektní, ale celkově nesklidila úspěch," připouští Margita.
V Miláně stráví tenorista celý únor. Má před sebou ještě šest repríz Tannhäusera. Do La Scaly by se měl každopádně vrátit za tři roky, tentokrát už s velkou rolí: v sezoně 2007/2008 bude zpívat Loga ve Wagnerově Zlatu Rýna. A s divadlem jedná ještě o dalším titulu. "Zatím nemohu prozradit nic bližšího," dodává se smíchem Margita.
