Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Sadistický Bůh vládne jedné novinářské hlavě

  10:57aktualizováno  10:57
Dá se očekávat, že řadu čtenářů román Marka Přibila Svátosti sadistického boha nadchne – tedy ty, kdo sdílejí pocit hlavní postavy, že „ve vzduchu je cítit doba temna“. Ale především by si osud současníka na prahu středního věku měli prostudovat adepti žurnalistiky, aby věděli, do čeho se řítí.

Marek Přibil | foto: Archiv Marka Přibila

Přibil je novinář a prostředí nepochybně zná, ale líčí je tak, že lze jen doufat, že na vlastní kůži nezažil ani polovinu toho, čím nechává projít svého tristního hrdinu Viktora. Podrazy, nevraživost mezi kolegy, úplatkářství, kšefty s články, hysteričtí šéfové, využívání a zneužívání odposlechů, cenzura i autocenzura. Elitní novinář z renomovaného týdeníku, kam píše kauzy, se uzavírá do své hlavy a medituje.

Svátosti sadistického boha

Autor:

Nakladatel: Nakladatelství Lidové noviny

262 stran, 199 korun

Hodnocení: 55 %

A v tom je problém. Ilustračních citátů by se našlo více, ale postačí jeden o krizi kapitalismu: „Jako systém se vyčerpal: dochází k neudržitelnému drancování přírodních zdrojů a stále nerovnějšímu přerozdělování bohatství. Viktor se obává, že nenajde-li lidstvo řešení, hrozí v budoucnosti (možná i blízké) nevyhnutelný kolaps současné civilizace daný jejím postupným rozkladem.“ Pardon, to by byla banalita i v novinovém komentáři.

Obálka knihy Svátosti sadistického Boha

Obálka knihy Svátosti sadistického Boha

Ne že by Přibil neměl pravdu v postřezích o postavení médií, vztahu svobody a nesvobody tisku či síle ekonomického tlaku. Jenže je toho nějak moc, což přijde líto stejně jako fakt, že si autor neodpustil trefy do Klause, Zemana a svým způsobem i Havla. Na jiných místech totiž dokazuje, že umí být výborným vypravěčem, třeba v pasážích o milostných touhách žurnalistického neumětela nebo v příběhu tří kamarádů, kteří klidně přejdou z levicového deníku do pravicového týdeníku a pak se navzájem pustí k vodě.

Zkrátka Přibilův Bůh je „příšerně ješitný“ a sadistický, což je patrné i z osudu jediné sympatické postavy románu, Viktorova přítele Standy. S posledním řádkem knihy tak člověk zatouží po nějakém laskavém božím dotyku. Že by právě toto přání chtěl autor u čtenáře vyvolat?



Témata: Lidové noviny


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.