Manic Street Preachers přijeli do ČR potřetí, po necelých deseti letech znovu do Prahy. Zastávka z roku 2002 byla ve znamení tehdejšího best of, nynější přivezla výběr z kompletně vydaných singlů.
Výprodej přepraných kusů se ale nekonal. James Dean Bradfield, hlavní vokalista a skladatel kapely je mimo jiné i skvělý kytarista a jeho spontánní sóla dokáží i z rádiové Motorcycle Emptiness udělat zbrusu nový skvost.
Třiadvacet písní kapela nasekala na běžícím páse, jak je u ní zvykem. Žádné velké proslovy a samozřejmě ani žádné přídavky.
Návštěvníci se dočkali skutečně průřezu singlů ze všech alb (výjimkou je pouze výtečná deska Journal for Plague Lovers z roku 2009, ze které žádný singl není). Znalcům jistě chybělo víc skladeb z kritiky ceněného alba The Holy Bible, ale překvapivě prostoru se dostalo jinému, zapomenutému Know Your Enemy, ze kterého zazněly rovnou tři písně.
Manic Street PreachersKapela vznikla v roce 1986 ve velšském Blackwoodu. Původně čtyřčlenná formace přišla v roce 1995 o svého charismatického lídra a hlavního textaře Richeye Edwardse. Ten zmizel neznámo kam a teprve před pár lety byl oficiálně prohlášen za mrtvého. Až po jeho odchodu a odpoutání se od tvrdého rocku i depresivních textů dosáhli Manics celoevropského uznání, jež korunovalo několik cen Brit Awards. Kapela, známá i pro své nonkomformní politické názory, dodnes posílá Edwardsovi část honorářů. |
Osvědčené hity jako A Design for Life či u nás nejznámější If You Tolerated This... přinesly samozřejmě nejvíce ohlasu, skalní fandové však ocenili i tři zářezy z punkových začátků včetně stařičké Motown Junk. Dvacet let staré rebelské texty z ní z úst dnešních čtyřicátníků sice spíše úsměvně, v kontextu určité geneze kapely, což turné reflektuje, však chybět nesmějí.
A to je právě na Manics to poutavé, za těch plných dvacet let nikdy úplně nesestoupili z britského výsluní, ač jejich tvorba absolutně nekoresponduje s aktuálními trendy. Výlety od punku k britpopu či od hard rocku na pomezí elektroniky zní od pohledu nesourodě, v podání velšských kazatelů se však večer nesl v kompaktní vlně bez vyloženě slabého místa. A to i v momentech, kdy si kapela s publikem trochu zaexperimentovala a zařadila bizarnost The Love of Richard Nixon či nepříliš známou Let Robeson Sing.
Těžko říci, co konkrétně nalákalo ve středu do Lucerny tolik lidí. Možná přišli z nostalgie na poprockové melodie přelomu tisíciletí, kdy Manics na vítězné vlně Brit Awards okupovali všechna evropská rádia. Možná přišli na jednu z mála kapel, která dokáže do rockového hávu zabalit historické odkazy, politiku i citáty existencialistů.
Tak či tak, překvapivě naplněná Lucerna dala najevo, že Manic Street Preachers je na festivalové dožívání stále ještě škoda.
Manic Street Preachers, Lucerna Praha, 25.4.2012, setlist: Motorcycle Emptiness, Your Love Alone Is Not Enough, Ocean Spray, Love's Sweet Exile, (It's Not War) Just The End of Love, The Everlasting, Found That Soul, Suicide Is Painless (Theme from M.A.S.H.), The Love of Richard Nixon, Revol, Tsunami, A Design for Life, From Despair to Where, There By The Grace of God, You Love Us, Everything Must Go, Let Robeson Sing, This Is The Day, You Stole The Sun from My Heart, Some Kind of Nothingness, Little Baby Nothing, Motown Junk, If You Tolerated This Your Children Will Be Next
