Pohříchu jsou ta CD prakticky k nesehnání, protože pro tehdejšího vydavatele Sony/Bonton jsou takzvaně nezajímavá. Album Mami, které Načeva stvořila s kytaristou Michalem Pavlíčkem a DJ Fivem a několika hosty, se ve své nové edici ujal týdeník Respekt, což přináší distribuční výhody.
Deska může být šířena i kanály nezapikolovanými skomírajícím hudebním průmyslem; týdeník nahrávce věnuje speciální péči, kterou si hudební firmy teď vesměs nemohou a nechtějí dovolit, protože energii musí koncentrovat na hlavní komerční "pecky".
Načeva nahrává, když chce, a nikoliv, když tlačí termín. Vždy nejprve potřebuje neplánovaně potkat někoho, s kým si umělecky rozumí, kdo popluje s ní. Byli to velmi různí lidé a odlišná jsou i ta alba: od rockově písničkářského debutu Možnosti tu sou přes elektroničtější, triphopové Nebe je rudý a temně ruchového, "zásvětního" Mimoida až k rozdýchanější, world music a ambientem poznamenané Fontanele.
Žádná z těch nahrávek nepůsobí eklekticky a takzvaně trendově, coby vychytralá nebo exhibující návštěva v daném hudebním stylu. Pořád je to Načeva: svá, integrální a integrující osobnost. Existuje zde druhá taková zpěvačka?!
Na nabízející se otázku, zda Načeva albem Mami, které sama stylově označuje za active chillout, dostála nárokům, které na sebe svou dosavadní tvorbou naložila, odpovídám opatrně: Ano. Obezřetnost má dva zdroje. Jedním je stále jen seznamující se fáze s tímhle CD.
Zatímco předchozí zpěvaččiny desky mám nesčetnými poslechy v sobě zapuštěny a odstup od jejich vydání mi stvrdil jejich hodnotu, zatím jen mnohonásobný poslech čerstvého Mami mi tohle srozumění neposkytl. V běžném provozu je to problém hudebními publicisty nutně opomíjený: Kolik poslechů je třeba, aby byl soud vysloven s čistým svědomím, že nejde o okamžitý kritický nástřel?
Druhým důvodem obezřetnosti je přece jen pochybnost, zda Mami se vyrovnává "epochálnosti" předešlých alb. Jestliže předtím Načeva vždy kráčela nekompromisně kupředu, vydávala se na neznámá území, podnikala extatické průzkumy a skokové posuny, nyní je toto hledačství umírněnější. Ano, to zklidnění je pochopitelné: Načeva tvoří velmi osobně, nevyrábí prefabrikované produkty, a je-li nyní matkou dvou dětí a v rozhovorech vypráví o ztišeném životě na vesnici, nemůže se to v nahrávce neprojevit.
Textově se adekvátně tomu pohybuje – prostřednictvím slov zejména Jáchyma Topola, ale také Markéty Pilátové a Míši Kerousové – tam, kde jí to nejlépe vyhovuje: v "archetypálních" obrazech živlů, krajin, energií, pocitů a citů. Michal Pavlíček a DJ Five v tónech a zvucích citlivě budují přiléhavý prostor, stylově pružný, asi správně nevyhraněný; nahrávku se vyplatí nechat přijít k sobě ve sluchátkách a hlasitě, neboť skrývá spoustu jemných zvukových záhybů. Nicméně Načeva nejen několikerou citací slov, která již kdysi zpívala, se na titulu Mami více než kdy předtím "mateřsky" vrací k tomu, co už obydlela. Je to návrat po spirále, revize a syntéza v jednom.
Aby však bylo jasno: bavíme se o desce, která suverénně přesahuje většinu domácí produkce a obsahuje několik strhujících písní – Tyhle dny, Obrovský slunce, Jdeš krajinou či Bílý had.
NAČEVA / PAVLÍČEK / DJ FIVE - Mami
Respekt / R-PRESSE, délka CD 43:53
