Jak vznikl název vaší aktuální výstavy Ty nejsi ty, ty jsi já?
Původně jde o větu z filmu Total Recall, kde hraje Arnold Schwarzenegger, který byl natočený podle knihy Phillipa K. Dicka. Jde tam o noční můry, které hlavního hrdinu probouzejí, má pocit, že nejde jen o sny, ale i o jeho vlastní vzpomínky. Dostane se ke starým záznamům a zjistí, že on není on, že je jen postavou z minulosti. Stojí tak proti sobě jeho falešné já ze současnosti a skutečné já z minulosti, které si však není schopný beze zbytku vybavit. Nakonec najde vlastní identitu a zachrání Mars.
Výtvarník Josef Bolf
Josef Bolf - S kočkama (2009)
Ale jak to souvisí s vaší prací?
Může to odkazovat na extrémní formu lásky, která svůj objekt ve finále požírá. Také ke hře mezi divákem a autorem, která na výstavě vždycky probíhá. Hra se vzpomínkami a sny vytváří osobnost, vždycky je však možné vzpomínky interpretovat jinak. Tahle ambivalence a nejistota je pro mě důležitá. Na předchozí výstavě v Rudolfinu jsem odkazoval na jistou žánrovost, na hru s extrémním zobrazováním. Tahle výstava je vážnější. Tohle je můj minimalismus, jistý proud reflexe zážitků. I když je omezený na ty nepříjemné a extrémní. Z omezené škály je pak možné vystavět osobnější a suverénnější výpověď.
Nakolik jde o zobrazení konkrétních lidí z vašeho okolí?
V případě téhle výstavy jde o lidi z mého nejbližšího okolí. Během stěhování jsem našel rodinný fotografický archiv. Díky fascinujícím fotkám sebe sama a mých blízkých mohu najednou malovat jasnější prostor, konkrétní tváře. Paradoxně se tak mohu věnovat samotnému malování. Je to i trochu vzrušující. Spousta lidí by s tím nikdy nešla na veřejnost. A paradoxně čím blíž je to konkrétním zážitkům, tím méně je moje práce pro mě terapeutická.
Vždycky, když vidím nějaký váš obraz, říkám si, jak dlouho se dá malování takové deprese vydržet?
Dlouho.
