Malování a milování mají k sobě tak blízko!

Sedmdesátiletý malíř Rudolf Fila je žijící legendou slovenského výtvarného umění. Bydlí v Bratislavě, původem je Moravan a každé léto tráví v rodné Příbrami. Právě z pobytů v téhle obci, ležící mezi Brnem a Třebíčí, pocházejí jeho práce, které do konce září vystavuje pražská Galerie Václava Špály pod názvem Interpretace.

Fila studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně u Bohdana Laciny. Tenhle volnomyšlenkář mu v tvrdých padesátých letech doporučil studovat raději v Bratislavě, kde byly vysokoškolské poměry proti Praze uvolněnější. "Praha byla konzervativní, vyučoval v ní Max Švabinský. Ale i v Bratislavě se situace brzy zhoršila. Ludovíta Fulu vystrnadili a musel jsem přejít k Jánu Mudrochovi. Naštěstí ani jemu nechyběla tolerance," vzpomíná.

Socialistickému realismu tedy Rudolf Fila unikl. "Obrazy jsem se totiž nikdy neživil," říká. Od roku 1960 třicet let učil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě. "Na prověrkách jsem neměl problémy. Měli jsme výborného ředitele, který experimentování schvaloval."

Filovu první samostatnou výstavu však aparátčíci zavřeli ihned po vernisáži. Stalo se tak v Brně v roce 1962 a argumentem byla tehdy dobře známá píseň - formalismus.

Fila se díky zmiňovanému Lacinovi dostal do okruhu klíčových československých výtvarníků. Přátelil se s Jiřím Kolářem, Ladislavem Novákem, Ludvíkem Kunderou. "Na Slovensku jsem jim zprostředkovával kontakty. Organizoval jsem vůbec první výstavu výtvarných děl Ludvíka Kundery. Nikdy se s malbami nechystal na veřejnost. Vodil jsem k němu své absolventy a společně jsme ho donutili vystavovat v Bratislavě," vypráví Fila.

Interpretování cizích obrazů, jímž se Fila proslavil, přirovnává k hudbě nebo literatuře. "Beethovenovi nikdo nevyčítal, že dělal variace na cizí témata. Mně úzkoprsí kunsthistorici vyčítali, jak můžu sáhnout na Rembrandta! A to jsem nesahal na originál, ale na reprodukci," diví se.

V pražské Galerii Václava Špály Fila nyní vystavuje několik cyklů. Většinou jde o přemalby tištěných reprodukcí známých i neznámých autorů a také kalendářů. Prezentuje i několik olejů s citacemi fotografií a obrazů. Pod expresivními Filovými zásahy rozpoznáme třeba knihu Praha v obrazech či fotografie Helmuta Newtona. Před pěti lety po svém upravil knihu portrétů slovenských herců. Nedávno si tuhle publikaci znovu koupil v antikvariátu a bez pohledu na dřívější úpravy ji opět interpretoval. Výsledek byl po letech zcela odlišný.

"Ten finální zásah je pro mě svrchovaný požitek. Každá nová interpretace je novým vzrušením. Vždycky jsem to porovnával: malování a milování. Je to velmi blízko, liší se to jenom v jednom písmenu. I ve slovenštině," říká Rudolf Fila, kterého prý někdy celníci na česko-slovenských hranicích podezřívají, zda se pod svými "Rembrandty" neskrývá skutečný originál.

Rudolf Fila: Sám. Obraz na míru