Kromě řady povídek a románů je autorkou recenzí pro listy jako The Scotsman, Glasgow Herald či Daily Telegraph, redigovala antologie nejnovější skotské literatury, roku 2000 se slavným, nedávno zemřelým Johnem Fowlesem připravila antologii nejnovější britské literatury.
Zasedala v několika významných porotách a tvůrčí psaní přednášela na elitní univerzitě v St. Andrews. Mezi příznivce Kennedyové dnes patří i čtenáři v USA, Kanadě, Německu, Francii a Holandsku či slavná jména jako Salman Rushdie a americký povídkář Richard Ford.
Většina povídek autorčina debutu včetně té titulní – Noční geometrie a vlaky do Garscaddenu – se odehrává ve Skotsku, buď v poměrně ponuře vykreslených městech, nebo v překrásné přírodě. Důraz spisovatelka klade na podrobné vylíčení počasí; v pozadí se občas vynoří typicky anglický motiv pití čaje.
Hrdiny povídek jsou vesměs ženy; ženy až programově obyčejné, nicméně v očích spisovatelky důležitější "než politici nebo hráči kulečníku nebo kandidáti na Oscara". Pocházejí převážně z nižších středních vrstev a často jsou osamělé, citově vyprahlé, touží po opravdové lásce.
Na rozdíl od minimalistických próz Američana Raymonda Carvera umožňuje Kennedyová čtenáři nahlédnout pod povrch nešťastných vztahů a nespokojeného bytí vůbec. Nachází tam až překvapivě široké citové rozpětí – hrdinky uvažují nejen o významu četby, o úloze fotografií či o veřejné dopravě, nýbrž třeba také o tajemstvích sexu a smrti na konci dvacátého století.
V několika prózách Kennedyová naznačuje závažné téma domácího násilí (Stěhování, To hezké pomine, Výlet do hor, Hvězdný prach), nicméně právě tady selhává – jako by jejímu vykročení za hranice běžného až banálního chyběla šťáva. A jednoznačně nejslabší je text Překládání, podivný indiánský iniciační příběh o střetu dvou náboženství – skok za rodnou půdu spisovatelce nesvědčí, třebaže její fascinace indiány je asi upřímná.
Již počátkem dvacátých let devatenáctého století si anglický romantik Byron při čtení korespondence skotského barda Roberta Burnse povšiml hlubokého pocitu jazykové, kulturní i sociální fragmentace a z něj plynoucí duševní a emoční rozpolcenosti.
Roku 1919 tento rys skotské povahy opět vyzdvihl Gregory Smith ve svém průkopnickém díle Skotská literatura a nazval ho "kaledonskou protikladností". Nezbývá nám než potvrdit, že onen rys se v různých formách odráží ve skotském písemnictví dodnes.
V tvorbě A. L. Kennedyové se to děje v té nejzákladnější rovině už třeba spojeními jako "utrápený skotský nacionalista v kiltu" či "hoši v kiltech odhalujících macatá kolena", v rovině syntaxe pak ostrými střihy mezi jednotlivými odstavci, mezi šedou přítomností, traumatizující minulostí a vysněnou budoucností.
U Kennedyové k tomu navíc přistupuje typicky současný zájem o dějiny všedního dne, o čemž snad nejlépe vypovídá skvělá povídka Úloha významného ticha ve skotských dějinách. Tento vynikající text u nás může rezonovat i proto, že podobně poznamenaný je středoevropský prostor. Kennedyová má českým čtenářům co říct.
