Ale myslí; dokonce smrtelně vážně, pokud člověk vynechá bezděčně parodické okamžiky spojené hlavně s "odvážným" sexem. A vážně to myslelo i slovenské ministerstvo kultury, Česká televize, český fond kinematografie, evropské fondy Eurimages či Media, a dokonce Italové.
Ti všichni spojili síly a peníze, což při pohledu na výslednou slabotu podepsanou českým režisérem Zdeňkem Tycem zní prostě neuvěřitelně. Příběh o vztahu matky a dcery, které hrají Anna Šišková a její skutečná dcera Tereza Nvotová, fascinuje co chvíli – ale tak, že kritikovy poznámky sestávají vesměs z výkřiků: Ach bože! nebo Ne, prosím, už ne!
Dcera je i v přepjaté módní maškarádě zjevně přirozenější než matka, jež jen opakuje svou uťápnutě ufňukanou manýru ze seriálů; a když výjimečně neslzí, činí nepochopitelné kroky. Naštěstí pro Šiškovou a naneštěstí pro diváka není sama; v podstatě všechny postavy se chovají nesmyslně, čímž nejistým hercům ještě ztěžují práci.
Ani Bolek Polívka nic nespasí, ale těžko taky může něco předvádět s papírovým hrdinou – krajanem, jenž coby zámořský podnikatel veze mladou dívku doslova "po stopách svých kořenů" na výlet do domova důchodců.
Malé oslavy zosobňují druh filmu, jenž si říká komorní a křehký, což dokládá klavírním doprovodem, sídlištními obrazy sociálního zmaru a řečmi typu: Na co myslíš? – Na nic.
Buď se tu hihňá, nebo štká; do přehlídky utrápených tváří vyslovujících ta nejdutější moudra v nejnepříhodnější čas vtrhne ještě drsná parta teatrálně umělých chuligánů a nevinná hra postaršího boháče s pubertální Lolitou, na což má Slovensko po stejné linii v nedávném Poločasu rozpadu zřejmě už monopol.
Rozdíl mezi oběma filmy je jen v tom, že v řemeslně slušnějším Poločasu rozpadu trpěli prázdnotou svých životů novodobí kapitalisté, v Malých oslavách trpí naopak ožebračení chudí hledači štěstí – a divák s nimi.
Malé oslavy
Slovensko, režie Z. Tyc, hrají T. Nvotová, A. Šišková, B. Polívka, Á. Gubíková, české a slovenské znění, 96 min.
Hodnocení MF DNES: 30 %
