A našel tahitskou hvězdárnu M. R. Štefánika, České údolí na souostroví Markézy i nové příběhy.
Autor a režisér Tesař poznal v roce 1994 Josefa Vychodila, podle místních novin "posledního originálního Čecha na Tahiti". Ten vzpomínal, že Čechoslováků tam bývalo víc, snad stovka, a jejich příjezd prý "organizoval nějaký Řivnáč, který pak měl na Tahiti hotel". Tak začal Tesař odhalovat historii v rodinných albech, denících či dopisech a od nich dospěl k současnosti. Třeba první Tahiťanka, jež tam založila autoškolu, je Anička Kovaříková.
Cyklus odhalí, jak Štefánik pro svůj plán zvaný Nové Slovensko kupoval v Tichomoří pozemky, dokonce jeden ostrov. Jak Miloš Řivnáč, příští český kolonista ostrovů, opustil Prahu na útěku před zatykačem - a na Tahiti měl vskutku hotel Chez Rivnac.
Jiné krajany přivedla francouzsko-československá společnost Markézy stíhaná rovněž policií - ta dala ostrovu Nuku Hiva zakladatele Českého údolí. K sousednímu ostrovu Hiva Oa, kde je pochován malíř Paul Gauguin, se váže příběh Jana Duchka, kterému tropická nemoc zabránila opustit zapadlou vesnici.
Ilustrovaná encyklopedie Francouzské Polynésie vysvětluje slovo "Tchéco" jako hovorové označení kolonistů z Československa, také se používá pro jejich potomky a někdy nahrazuje i osobní jméno.
Dějiny Francouzské Polynésie, mezi jejichž autory je i Armelie Benacek, vnučka Jana Benáčka z Třebíče, obsahují celou kapitolu nazvanou Deziluze Čechů. Encyklopedie významných osobností Tahiti zahrnuje Rudolfa Klímu, Jaroslava Otčenáška, Miloše Řivnáče, Emila Valentu a další české kolonisty.
Jejich potomci už nemluví česky, ale své děti stále křtí Jiří, Václav, František, Šárka, Růženka. Jeden z Otčenáškových pravnuků se dokonce jmenuje Malaška: podle rodiny je to české jméno, protože děda tak oslovoval své potomky - říkával jim prý "má lásko".
