„Když můžou mít ceny interpreti - herci či zpěváci -, proč by je neměli mít také tvůrci?“ uvažoval o nové soutěži předloni redaktor časopisu Týden Pavel Mandys. Přestože si uvědomoval, že se jeho závazek v redakci a profesní etika příliš neslučují s funkcí organizátora a potažmo promotéra nové soutěže, pustil se do práce, na jejímž konci stojí dnešní literární show - první svého druhu. „Propagace je největší slabinou současného českého knižního trhu: nakladatelství touto činností zčásti trochu pohrdají, ale především na to nemají peníze. V tom bychom jim měli pomoci,“ tvrdí Mandys.
Iniciátora navnadila popularita zahraničních soutěží, kupříkladu britská klání o Bookerovu nebo Whitbreadovu cenu. Tamější média je prožívají téměř jako sportovní zápasy - spekuluje se o vítězích, členové poroty poskytují rozhovory, na internetu probíhá soutěž o nejlepší recenzi nominovaných titulů. Prodejnost vítězných knížek leckdy šplhá vzhůru už několik hodin po vyhlášení, následuje pozornost ze strany zahraničních nakladatelů či divadelních a filmových producentů. „Najednou se nemluví o bestsellerových kuchařkách a romancích pro ženy, ale o kvalitních knihách,“ poznamenává Mandys. Doufá, že se něčeho podobného dočká v budoucnu i u nás.
„Byl bych strašně rád, aby se cena ujala - ty stávající literární ceny jsou podle mne stále trochu ve stínu těch hudebních či divadelních,“ míní vedoucí sboru porotců Jan Krekule, který pracuje v Ústavu experimentální botaniky a zasedá v ediční radě Akademie věd.
Členy porotní komise vybíraly respektované instituce - Akademie věd, České centrum PEN klubu, Obec překladatelů, Obec spisovatelů, Svaz českých knihkupců a nakladatelů a Nadace Český literární fond. Vzniklo tak pět odborných porot o pěti členech, z nichž každá nominovala své kandidáty na vítěze. Ve finále se však všechny komise „slily“ do jediné, aby se tak vedle názoru odborníka mohl uplatnit i pohled běžného čtenáře.
„Kdepak, ovlivňování! Tlaky? Prosím, ne!“ dušuje se Jan Krekule. „Je to takové uvolněné vyprávění nad knihami o knihách. Většinou se s porotci známe aspoň od vidění - na stůl jsme vyložili spoustu knížek a zjišťovali, co všechno ještě musíme načíst,“ popisuje atmosféru prvního hromadného sezení tento porotce. Nejhůře se mu rozhodovalo o poezii: „Dlouho jsem ji nečetl a na stará kolena jsem tu najednou měl takový objem! Ani próza se mi nečetla příliš snadno, jenže to bylo asi nedostatkem času.“
Přes poměrnou zátěž si systém kombinující odborníky s laiky Krekule pochvaluje - v příštích letech by nicméně uvítal právě větší časové možnosti a také větší iniciativu nakladatelů, kteří hlásili své tituly.
Vítěze už porotci znají. Vítězové v jednotlivých kategoriích prý poráželi zbylé dva nominované soupeře se zřetelnou převahou; jednomyslně se porotci shodli na osobnosti, která získá Literu za přínos české literatuře. „V každém případě je to upozornění. Pokus o jistou hodnotovou orientaci na knižním trhu. Když nic jiného, může to u čtenářů vzbudit zvědavost, jak vypadá knížka, která dostala cenu,“ doufá Jan Krekule.
|
NOMINACE NA VÝROČNÍ CENY MAGNESIA LITERA ZA ROK 2001 |
|
Litera za objev roku |
|
Petr Fabián: Dům mezi okny (H&H) |
|
Litera za poezii |
|
Vít Slíva: Grave (Host) |
|
Litera za prózu |
|
Patrik Ouředník: Europeana (Paseka) |
|
Litera za nakladatelský čin |
|
Henri Pourrat: Kašpar z hor (Literární čajovna Suzanne Renaud) |
|
Litera za překladovou knihu |
|
Salman Rushdie: Zem pod jejíma nohama (přeložil Pavel Dominik, Paseka) |
|
Litera za populárně naučnou literaturu |
|
Josef Alan a kolektiv: Alternativní kultura (Nakladatelství Lidové noviny) |
|
Litera za přínos české literatuře |
|
nemá nominace |
|
Magnesia Litera - Kniha roku |
|
vzejde z nominací všech kategorií |
 Některé z nominovaných titulů na knižní ceny Magnesia Litera za rok 2001. |
