Madonna provokuje dalším videoklipem

Dalším videoklipem prezentuje americká zpěvačka Madonna své poslední album Music, které se na světových pultech objevilo loni v září. Nové video bylo oficiálně představeno v noci ze čtvrtka na pátek, ale už předtím se ozvaly hlasy amerických cenzorů. Nelíbí se jim, že zpěvačka v posledním videoklipu vsadila na vulgární scény, výrazy, střelbu a elektrošoky.

V pondělí 18. září 2000 se dočkaly řady tuzemských fanoušků americké zpěvačky Madonny. Její nejnovější album, nazvané jednoduše Music se právě tento den objevilo na pultech prodejen.

Již koncem července měl v Praze premiéru klip k titulní písni Music (audioukázka). Ten se v USA vyšplhal na první místo žebříčku, podobně se mu vede i v sousedním Slovensku, u nás prozatím zůstává na 20. místě. Předprodeje po celém světě naznačují, že v pondělí, kdy se album začne prodávat v České republice, bude již platinové.

Úvodní písničku Music napsala Madonna společně s francouzským hudebníkem Mirwaisem Ahmadzaim, který také produkoval většinu skladeb na novém albu. Z písničky je také cítit příklon k "francouzskému klubovému zvuku", oproti albu Ray Of Light, které produkoval William Orbit. Ten se rovněž ujal produkce několika skladeb na albu Music. 

RECENZE ALBA MUSIC

Madonna: nazvat album Music je drzé, ale účinné

Na světě je mnoho lepších zpěvaček než Madonna, přesto právě dvaačtyřicetiletá Louise Veronica Ciccone s hlasem bezbarvým jak běžný tělový šampon ovládá umění globální hvězdy. Prý dokáže spojit brak s prvky umění a vyhmátnout touhy svého publika. "Je to osoba plná bezostyšné drzé vynalézavosti, která se každé dva roky změní tak, aby dosáhla přesně vypočítaného efektu," napsal kdysi měsíčník Playboy. Platí to stále, i když největší výstřelky si Madonna odbyla v mládí.

Okoukala od Michaela Jacksona dotyky v rozkroku a předváděla na pódiu stylizované sexuální akty. Prudérnější část Ameriky byla pobouřena, avšak Madonnino publikum bralo tato vystoupení jako osvobození od zakyslých zvyků. Ještě koncem šedesátých let pálili fanoušci desky Beatles za to, že John Lennon srovnal popularitu skupiny se slávou Ježíše. Vychytralé Madonně prošlo všechno. Když vtiskla popkultuře svůj styl a notně překročila třicítku, stáhla se z role prostopášnice. Také spodní prádlo nošené navrch ji přestalo bavit, jakmile se z něho stala móda.

Katolicky vychovaná Madonna, jež prý v dětství toužila být jeptiškou, si vzpomněla na poučku o polepšených hříšnících. Madonna posledních let - to je filmová Evita nebo éteričtější zvuková čarodějka z předchozího alba Ray Of Light. Jedna inspirace však zůstala stejná - taneční hudba. Podobně jako v nové písni Music, už v osmdesátých letech Madonna volala: "Hej, pane diskžokej." Jeden z nich, Newyorčan Mark Kamins, ji vyslyšel. Pomohl zpěvačce k nahrávací smlouvě a hitu Everybody.

Madonna si vždycky uměla vybírat lidi, kteří jí budovali piedestal. V devadesátých letech vystřídala například ověřené producenty Babyface či Nellie Hoopera, který jí z dílny islandské kolegyně Björk přinesl hit Bedtime Stories, a mohla se spolehnout na Brita Williama Orbita. Díky citu, s nímž tento mág sloučil neotřelý zvuk s protřelými baladami, se předloňská deska Ray Of Light stala všeobecně respektovaným titulem v Madonnině diskografii. Možná proto se zpěvačka sblížila s britskou taneční scénou a její novinka Music, již britský měsíčník Q hodnotí čtyřmi hvězdičkami z pěti možných, vznikala na ostrovech.

Je to profesionálně odvedená práce, opřená o velmi dobrý repertoár. Z podstatné části ji garantuje francouzský producent Mirwais Ahmadzai, který hraje na kytaru, klávesy a programuje zvuky. Další kousky, třeba výbornou skladbu Runaway Lover nebo šlapák Amazing rozjetý živými bubny, s Madonnou složil osvědčený William Orbit. Jeho rukopis je vrstevnatější a pro uši nápaditější než Ahmadzaiův. Ten se drží více strohých rytmických struktur, které v plouživé skladbě I Deserve It rozestře oposlouchanými oblaky zvuků. Je to trochu studené stejně jako kolovrátkovitá píseň Nobody's Pefect - patrně další hit Madonniny kolekce, tentokrát nazpívaný přes zvukový filtr. Jakoby si všichni ve studiu řekli: teď oloupeme muziku k její rytmické, melodické či spotřebně zvukové podstatě.

Silné skladby, jichž je na albu dostatek, opravdu nemusí mít jakékoliv berličky. Ale potřebuje je spíš sama Madonna: hlasově průměrná zpěvačka se zde dobrovolně vzdala hudební pestrosti, jež jí mohla pomoci. Jenže Madonna je také velmi chytrá - bylo to nejspíš úmyslné otupení muziky, jehož výsledkem je poněkud thymolinový neosobní efekt zbavený progresivnějších prvků. Přesahuje jej několik skladeb s komornější atmosférou, například What Is Feel Like For A Girl v produkci Guy Sigswortha, šestiminutová Paradise (Not For Me) či countryově strunná balada Gone.

V době, kdy význam i úroveň populární hudby upadá více než kdykoli předtím, je drzé nazvat svou desku Music. Ale je to přesné. Pragmatická Madonna, jež si dokáže osedlat dobový trend, jistě opět přesně zasáhla nerv publika. I když hudba neboli music je spíše doplňkem její multimediální strategie.

Madonna.

Madonna.

Madonna.

Obal CD Music, které vydává americká zpěvačka Madonna.