Ulice vyhrála mezi seriály a Maciuchová se stala nejlepší herečkou i absolutní vítězkou s nejvyšším počtem hlasů. "Já opravdu nemám slov, je to neuvěřitelný večer. Závrať! Diváci, vy mě hýčkáte," děkovala dojatě poté, co s humorem zmínila svůj věk – svíčky na jejím dortu prý už jsou dražší než dort sám.
Jak své trojité vítězství oslavíte? Zase dortem?
Ne, to už ne. Ale jinak opravdu platí, co jsem vzkazovala z pódia. Traduje se, že šedesátka znamená začátek stáří; říkala jsem tedy přátelům, že už nechci nic, žádné dary, žádné hmotné statky, pouze se ráda nechám hýčkat. A teď jsem hýčkána opravdu neskutečnou měrou.
Ač se Ulice vysílá v podvečer, často vyhrává svou sledovaností i nad hlavními večerními pořady. Vážně jste vítězství ani trochu nečekala?
Ne, skutečně jsem s tím vůbec nepočítala. Hlavní vysílací čas má přece jen výhodu, svou roli v něm hraje jisté zvykové právo pořadů, s nimiž televizní den míří do finiše. Proto byla naše Ulice vždycky tak trochu ve stínu kouzla bílých plášťů a pojištěného štěstí.
Hana Maciuchová pro MF DNES:Diváci Ulice jsou velice věrní. Myslím, že doceňují dobrou scenáristickou práci celého autorského týmu a dobré až výborné herecké výkony. |
Nekonečný příběh Ulice se vysílá každý všední den a stejně tak se den co den točí. Těšíte se pořád ještě, až přijdete ráno do ateliérů?
Ano, pořád je to tak. Každý den se před kameru těším.
Nezaznamenala jste už po těch letech pocit jako v továrně, že jdete prostě zase jenom do práce?
Ne, tenhle pocit neznám, a kdyby se dostavil, pak by nemělo smysl to dál dělat. Naštěstí v Ulici má každý den úplně jinou náplň, nikdy se tu nic neopakuje.
V čem se podle vás vyplatilo čekat na uznání publika?
Diváci Ulice jsou velice věrní. Myslím, že doceňují opravdu dobrou scenáristickou práci celého autorského týmu a dobré až výborné herecké výkony. I ke mně je podvečerní čas nemilosrdný, zpravidla bývám v době vysílání Ulice v divadle, ale pokud se dívám, mám dojem, že se náš seriál drží přesně stanoveného stylu.
Netočíte jen pro Novu, na podzim se vrátíte na ČT v premiérovém pokračování Nemocnice na kraji města a nyní bavíte v seriálu Dobrá čtvrť 2 coby živelná kamarádka zakřiknuté hrdinky Jany Preissové, tedy opět v postavě nadané sebeironií. Dávají vám takové role proto, že odpovídají vaší povaze?
V druhé řadě Dobré čtvrti prostě potřebovali takový typ postavy, pro zpestření a pro kontrast s Janou Preissovou; tak si vzpomněli na mě. Ale já, ačkoli mám sebeironii ráda, bych se nerada nechala zaškatulkovat. Celý život se mi dařilo tomu vyhýbat, hlavně na divadle jsem potkala velmi širokou paletu rolí.
A v televizi?
Když jsme v roce 1976 natáčeli Ženu za pultem, se scenáristou Jaroslavem Dietlem a s režisérem Jaroslavem Dudkem jsme myslím mou hrdinku Olinku velice dobře trefili. Měla ve své době natolik masivní odezvu, že jsem pak jen s velkou lítostí takový typ ženských postav opouštěla.
Které seriály si vybíráte coby divák: spíše české pamětnické, nebo moderní ze zahraničí?
Vážně nemám na vysedávání u televize moc času, vůbec jsem ještě neviděla třeba Chirurgy. Ale jistou dobu jsem sledovala Ally McBealovou, zajímala mě tím hereckým nadhledem. Na Sex ve městě jsem se dívala taky jen chvilku, tam už se charaktery dál herecky nerozvíjely, zato hrdinky střídaly skvělé kostýmy. A mám dojem, že ve svém žánru je docela kvalitní Kriminálka Las Vegas...
Máte dobrý vkus. Jakým vkusem se podle vás řídí diváci Ulice?
Myslím, že cena TýTý konečně přinesla potvrzení našeho řemesla – a ocenila je závratným způsobem.
Jak tedy velký večer oslavíte?
Půjdu se najíst a napít.
