Saxofonista ze Severní Karolíny se připojil v půli šedesátých let k soulové hvězdě Jamesu Brownovi a neopustil ho až do začátku sedmdesátých let, kdy si spolu s dalšími členy Brownovy dechové sekce založil vlastní skupinu. V posledních letech se usadil v Evropě: „Našli jsme široký prostor mezi Dublinem a Prahou nebo Varšavou, kde o nás má publikum velký zájem. Vůbec nezáleží na tom, jestli člověk pracuje v Americe nebo v Evropě. Když jsi na pódiu, zapomeneš, v kterém státě se zrovna nacházíš. Cítíš jenom, jak to z tebe jde ven.“
* Změnila se vaše kapela od doby, kdy jste u nás naposledy vystupoval?
Jsme stejná parta. Jen se vrátil náš původní klávesista, který byl víc do jazzu. To trochu posunulo náš zvuk, protože moje altka a jeho varhany balancují poměr jazzu, rocku a funky hudby.
* Nedávno jste vydal album School’s In. Muzikanti po šedesátce už jen málokdy nahrávají, protože, jak tvrdí, už nemají co říct.
Ale to není pravda. Nikdy není pozdě na to, aby člověk vyjádřil své city, svou radost z toho, že žije. To je, jako kdybyste po šedesátce přestali třeba tancovat. Tohle je víc mainstreamová deska, ale je tam i kapka hip hopu.
* Jak se díváte na současný hip hop a rap?
Líbí se mi. Koneckonců, je to jen modernější verze toho, co jsme dělali s Jamesem Brownem už před čtyřiceti lety. Já říkávám, že funky hudba měla hodně vydařené dítě a to se jmenuje hip hop.
* Však vás taky hodně vykrádají.
To mě těší. A nejen z finančního hlediska, ale i jako uznání, jak jsme byli dobří. Jsem rád, že jsem ke vzniku tohohle dítěte taky přispěl.
* Našel by se někdo z těch mladých, s kým byste chtěl hrát?
Určitě. Zrovna mě sice nikdo nenapadá, ale občas, když slyším z rádia nějaký kousek, říkám si: A zrovna tady bych nastoupil já se svým ságem!
* V Praze budete hrát pod širým nebem. Přitom platíte spíše za klubového muzikanta. Liší se klubový repertoár od festivalového?
Existují určitá časová omezení. Musíme víc zhustit program. Ale jinak rádi hrajeme pod širým nebem. Je to určitě příjemnější prostředí než zakouřený bar. Pokud neprší...
* Vaše klubová vystoupení trvají často víc než tři hodiny. Ve třiašedesáti to není legrace. Co děláte pro udržení kondice?
Chodím. Už od dětství rád chodím a dodnes se snažím chodit co nejvíc. Denně urazím celé míle. Ale to je jen část životosprávy. Patří k tomu i to, že vůbec nepiji alkohol.
* Ani kapku?
Tak, když je nějaká oslava, tak si dám malý lok sektu. Ale třeba nikdy whisky. Jo, když jsem kdysi dávno vojákoval, tak jsem vypil moře piva, ale dneska o to vůbec nestojím.
* To se moc neslučuje s představou muzikanta, který hraje říznou taneční hudbu!
Já jsem za ta léta v showbyznysu viděl pár ukázek toho, jak alkohol nebo drogy dokážou zničit nadaného člověka. A věřte mi, že nikomu to ani nepomůže k lepším výkonům. Buď to ve vás je, nebo vám nepomůže ani to nejlepší pití.
