Drábek však nejkrvavější Shakespearovo drama přenesl ze středověkého skotského trůnu do současného fastfoodu, kde čpí přepálený tuk. A slibuje "japonský horor".
Jak vás to napadlo?
Když jsem v Národním divadle viděl Macbetha v podání souboru z Düsseldorfu, což byla čirá tříhodinová krvavá nahatost. Německé divadlo inspiruje smělostí výkladu. Když je pojetí autentické, poctivé a má ucelený názor, který může být skandální a třeba už za estetickou hranicí, musí vás to fascinovat svou samozřejmostí. Když jsem pozoroval německé herce, testoval jsem si svůj nápad, jestli bude Shakespeara znásilňovat. Přísahám, že do samého konce se mi nestalo, že bych zapochyboval.
Nebojíte se, že někteří staromilští diváci, když zjistí, že se váš Macbeth odehrává ve fastfooodu, budou zděšeni?
Chápu je, ale vůbec ničeho se nemusí bát. Nápad u nás nezotročuje myšlenku. Jídelna jen velmi dobře slouží k vyjádření ubohosti a marnosti Macbethova počínání. Někdo ovládne jednu pobočku v jednom městě a myslí si, že se stal králem. My jsme
děj posunuli, protože chceme ukázat, jak zničující a posléze sebezničující mechanismus může fungovat i dnes.
Jsme tedy ve veliké jídelně, kde pracuje sedřený manželský pár s vidinou, že muž konečně postoupí výš. K povýšení samozřejmě nedojde a rozjede se šílená mašina hrůz. Je to Shakespeare se vším všudy, hierarchie v těchto filiálkách se totiž tolik podobá vojenské či feudální. Myslím, že divák nepřijde ani o skotskou pláň, místy má naše inscenace rozměr japonského hororu.
Hlavního hrdinu, kterého hraje Dušan Hřebíček, nazýváte Donem Quijotem zla...
Macbeth je nešťastník, který od začátku ví, že to s ním nedopadne dobře. Dušan je pro mě ideální. Když jsem dramaturgovi Martinu Velíškovi řekl, že si do hlavní dvojice představuju Dušana a Zoru Valchařovou-Poulovou, uvěřil, že by náš divoký výklad mohl být dobrý. Dušan má v sobě fantastické výrazové prostředky, je rtuťovitý i neurotický. Stejné dojemný je pohled na Zoru, jak se z ženy se smutným výrazem stane vraždící fretka. Její oči se stanou hadími a celá tvář se promění. Myslím, že náš slogan, kterak se malost stižená ctižádostí a opojená závistí přebrodila krví až k směšnosti, je vystihují dokonale.
Hodně jste krátili překlad Martina Hilského?
Trochu, ale až na pár výkřiků, připodotknutí a mumlavostí se přesně držíme textu. Netušil jsem, že Shakespeare mi tady v Hradci bude skýtat takovou rozkoš. Začínal jsem o něm už pochybovat, ale až teď jsem si uvědomil, jaká je to lahoda. Když se sejde výborný tým, meze fantazii se nekladou. Zní to banálně, ale je radost Shakespearovi sloužit.
