Isncenace Má vlast

Isncenace Má vlast - Petr Lněnička v roli Stanislava Grosse při představení Má vlast v pražském divadle Rokoko | foto: ČTK

Má vlast ukazuje, že satira má smysl

Necelý měsíc po premiéře "loutkového scénického čtení" se zpěvy nazvaného Standa má problém v Divadle v Dlouhé se v Rokoku představil celý cyklus Ivy Volánkové Má vlast.

Snímky z inscenace naleznete ve fotogalerii

Jeho další dvě části nesou název Paroubek je kamaráth a Strejda nás má všechny rád.

Ze srovnání obou představení vyplývá, že se režiséři Thomas Zielinski a Tomáš Svoboda u ošidného žánru zvaného politická satira mohli lépe vyrovnat s požadavkem aktuálnosti.

Podařilo se jim však nalézt hereckou osobnost, která dokázala přesáhnout rámec prvoplánové a zároveň krotké předlohy a dodala svým výstupům nejen potřebný říz a ostří, ale také nezbytný komický náboj.

Bohumil Klepl v trojroli Miloš Zeman, Vladimír Špidla a Jiří Paroubek nikoho neimituje ani neparoduje, ale dokáže své postavy vykouzlit.

Chalupáře Miloše Zemana ve flanelové košili i vykopnutého Špidlu běžícího v červených trenýrkách a bílém tričku do Bruselu. U figury současného premiéra bylo příjemně znát, že Klepl má v malíčku Jarryho krále Ubu.

Vedle papalášovské žoviálnosti jsou stejně přesvědčivé výpady (bude-li tisk psát pravdivě, nemusí se nikdo bát o jeho svobodu) i několikeré ukázání – v záchvatu spravedlivého hněvu – na nepřítele prstem. Při největší legraci cítíme, že veškerá legrace končí. Má-li politická satira nějaký smysl, pak právě zde.

Když Gross pucuje boty Paroubkovi
Ostatní protagonisté se v lepším případě dokázali svým předlohám přiblížit. Alena Štréblová se s rolí Petry Buzkové sice vyrovnala s bravurou, ale problém je v tom, že až na rozpor spočívající v kázání vody a pití vína se text s předlohou zcela minul.

Koneckonců i skutečný Standa Gross, kterého hraje Petr Lněnička, není jenom přitroublým představitelem generace spartakiádních poupat, který nakonec Paroubkovi pucuje obuv, ale bezskrupulózní politický manipulátor.

Bidlasův Mirek Topolánek zažije svůj hvězdný okamžik pouze v duetu s Paroubkem, po kterém rozdávají rudé či modré růže; podobně je Leoš Noha coby Vítězslav Jandák nejblíž své předloze ve chvíli, kdy s Paroubkem stavějí z lega dům pro přestárlé umělce.

Ministr zdravotnictví Rath (Jiří Hána), proti kterému zdravotníci demonstrují, je prezentován dost odtažitým, byť efektním striptýzem. Z pobytu Radovana Krejčíře na Seychelách a výpravy dvou českých policistů za ním se dalo vytěžit víc než vyslýchání kraba na pobřeží, suchý, leč zcela prkenný humor cítíme u Bublanova výslechu žraloka.

Nebýt několika typicky známých slovních obratů, jen těžko bychom poznali, že z obrazu projektovaného v pozadí k nám promlouvá prezident Klaus (Tomáš Matonoha), alespoň ne do chvíle, kdy coby čestný předseda ODS peskuje natvrdlého Mirka, který se pak "sebemrská" vlastním řemenem.

Škoda, že i v případě projevů personifikované Vlasti (Dana Batulková) a stylizovaného a zároveň shazovaného patetična v závěrečné části, kdy se nakonec na scéně shromáždí všichni bez rozdílu, jde nepoměrně více o myšlenkové konstrukty než o bystré politické rychločtení současné české reality.