S podporou silných světel a velké projekční plochy zahájila Lucie říznými hity Krev a rock'n'roll a Trumpety. Lidé začali zpívat refrén „troubit na trumpety by se nám líbilo,“ a přidali se k Robertu Kodymovi v teatrální hymnické skladbě Lucie. Od počátku bylo jasné, že omlazení a změna v sestavě kapele prospěla.
Lucie pomalu kameněla. Kytarista Tomáš Vartecký, který se typově hodí k „máničkám“ P.B.Ch. a Robertu Kodymovi, přinesl svěží vítr. Navíc dochucoval muziku svým kytarovým syntezátorem. Velmi dynamicky, lehce se pohyboval po pódiu a společně s kolegy „dráždil“ jásající dav.
V akční sestavě Lucie se pak hit Daniela stal pulzující strunnou lázní, když se ke kolegům přidal s kytarou zpěvák Koller, zatímco čtveřici zezadu jistil druhý bubeník, Tomáš Marek. Kytarová řežba vrcholila ve vášnivé skladbě Horkej den a pokračovala další novinkou - Fakír, poté Robert Kodym zklidnil dav baladou Dobrá kočzka která nemlsá.
Větší pružnost reformované sestavy se projevila v dalších nových skladbách Pod měděným nebem nebo Vendémiaire, které vybočovaly z rockově ploužákového řečiště k barevnější, v případě Paříží ovlivněné písně Vendémiaire takřka šansonové hudbě. Tehdy dokázala Lucie své fanoušky překvapit i potěšit.
Dotknu se ohně, starý song z počátků Lucie, si Robert Kodym vychutnal s publikem, které stále povzbuzoval: „Nahlas, nahlas!“ Refrén „Hledej, hledej mě mezi kousky popela“ zpíval sbor s podobným zanícením, jako zněla na témže místě před dvaceti lety portovní hymna Vlajka. Avšak Kodym svou principálskou roli trochu přeháněl, když lochotínské publikum vážně vybízel, aby jeho píseň Panic „zpívalo jako ještě nikdy“.
V protikladu k zpěvným chorálům kapela střihala jadrné pecky Vona říká jó, Lovec, střelec, doktor a vědec nebo punkující hříčku Vyčůrat pomodlit spát. Pověstného Medvídka si Lucie nechala na závěrečnou jízdu, rámovanou zpěvem publika a novou křehkou baladou Srdce. David Koller se musel přiznat k pocitům těšení i obav, které se dostaví vždy, když má s Lucií předstoupit před lochotínskou „otevřenou tlamu tisíců lidí“.
Na první vlnu přídavků si kapela přivedla hosta: ruskou zpěvačku Julii Čičerinu, která Kollerovi hezky česky zpívala druhý hlas k táhlé romantické písni Sen. Druhá skladba s Čičerinou byla naopak z jejího repertoáru. Vystoupení zahraničního hosta bylo v tuto chvíli asi důležitější pro novou zkušenost Lucie než pro tuzemské publikum, které mladou zpěvačku Čičerinu vzalo na vědomí a zdvořile jí zatleskalo. Družba to byla příliš krátká a rychlá, zajímavější obraz by asi nabídla Juliina skupina v roli předkapely.
Závěr koncertu obstarala rytmicky nabušená píseň Amerika, ze které David Koller rychle přeskočil na pijáckou lidovku v marné snaze, že ji publikum dozpívá samo. To si dalo radši razantní píseň Oheň a po děkovných ovacích se odebralo do noci. Jak se ukázalo i na jejích předchozích turné, v Plzni má Lucie Lochotín vždy otevřený.
 Skupina Lucie řádila v kotli plzeňského Lochotína. (27. května 2003) |
 Skupina Lucie řádila v kotli plzeňského Lochotína. (27. května 2003) |
