Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lucie Bílá nebezpečně upřímná

  13:25aktualizováno  13:25
Lucie Bílá je, byla a vždy bude vidět. První dáma českého popu teď chce přibrzdit. Showbyznysu nehodlá obětovat všechno. Má jepičí život, říká. Od roku 2000 nevydala žádné album a odstěhovala se na venkov. Vdala se v kostele a chce další dítě. Bilancuje a rozhlíží se kolem sebe. Rozebrala pyramidu svých hodnot a přeskládala jednotlivé stavební kameny. Světla ramp ale nehodlá opustit, jen jim chce ve svém životě přisoudit správné místo. Královna už není nahá, vrací se v nových šatech.

Ten, kdo sleduje vaše osudy prostřednictvím médií, je odkázán hlavně na společenské časopisy. Není vám líto, že se váš život odehrává na titulních stranách?
Odpovídám jenom za svá slova a skutky. To ostatní sice nepodceňuju, ale také se s tím zbytečně netrápím. Je to logický odraz stavu společnosti.

Logický? Nebo i děsivý?
Čtenáře láká čtení o trápení, nezdarech, rozchodech nebo úmrtích víc než touha po pohlazení. Proto o sobě a svých blízkých musím číst to, co vyděsí i mě.

Proč tak často tvrdíte, že nemáte co skrývat?
Protože lidi chtějí znát váš příběh, a pokud je čistý", rádi se s ním ztotožňují...

Je pro vás důležité, aby věděli, co skutečně děláte, co cítíte?
Nejsem ta, které by se v životě všechno dařilo. Je pro mě ale důležité, aby nebylo nic, na co bych lidem nedokázala odpovědět. Umím přiznat chybu nebo že je mi třeba ouvej.

To by asi mělo být normální.
Nejsem nic přešlechtěného a ani nejsem ten správný prodavač iluzí. Je moře věcí, které neumím, a ještě víc věcí, které nevím...

Myslíte to vážně? Neříkáte to jen tak?
Ne, jenom se to nestydím přiznat. Hýčkám si svědomí.

Nedávno jste se vdala, míříte do venkovského azylu, chcete další dítě. Přichází Lucie Bílá ­ žena jako každá jiná?
Vždycky jsem byla jako každá jiná a i můj soukromý život nikdy nebyl jiný...

Se vším, co máte? Včetně talentu a peněz?
Jsem obyčejný člověk s obyčejnou touhou po klidném zázemí. Často slyším: Proč ta Bílá hnízdí v tak nezajímavém místě na vesnici?"

A jak odpovídáte?
Že je to omyl - neinvestuju svůj čas, energii či peníze do majetku, ale do svého dětství.

Do dětství? Jak to myslíte?
Chci být tam, kde mi bylo vždycky dobře. Kde mě sousedi neberou jako mimozemšťana. Mám na blízku celou rodinu a možnost být platná rodičům. Mám jim co splácet.

Ve vašem životě jsou dnes dva muži: manžel Stanislav a syn Filip...
Teď prožívám nádherné období. Sice se bojím použít slovo štěstí, ale o to víc si vážím slova spokojenost.

Spokojená můžete být asi i s textařkou Gabrielou Osvaldovou.
S Gábinou máme na věci podobný pohled, proto spolupracujeme. Vyjadřuje se jasně a nic v textech neobchází. Umí balancovat na hraně a to mě baví. Je srozumitelná a přímočará. Nezadá si s žádným chlapem.

V českém popu je málo humoru. Vy jste ho poprvé vyzkoušela na albu Lucie Bílá.
Víc humoru a nadsázky cítím z alba Hvězdy jako hvězdy, které jsem tak jako to předchozí dělala s Ondrou Soukupem a Gábinou Osvaldovou.

Váš hvězdný tým...
Není mnoho lidí, kterých si vážím jako těchto dvou. Máme za sebou dost krásných věcí.

A ta nejlepší?
Jedničkou mezi všemi společnými projekty asi navždy zůstane Johanka z Arku.

N e j s m e   ž á d n á   b é č k a

Jaký humor vás baví?

Nenásilný, přirozený, takový ten čistý humor mýho táty.

Aha, takže to máte po něm.
Smích k mé povaze prostě patří. Raději se směju, než brečím. Umím dobře obojí, ale při pláči vypadám přece jen trochu legračně.

Zpíváte, že chlapi chodí s chlapama a že z trouby syčí plyn ven... Vy asi ráda provokujete, že?
Nejsem provokatérka. Ani jsem o to nikdy moc nestála. Měla jsem sice před lety takový zvláštní šílený zjev, ale věřte, děsil i mě. Byla to spíše sebeobrana než provokace. Držela jsem se tehdy pohádkového pravidla: Když se bojíš, hodně křič a udělej ze sebe strašidlo."

Nějaký čas jste žila ve Spojených státech. Když to srovnáte, vadí vám něco doma?
Moje cesty do Ameriky byly spíš delší prázdniny než pokus o druhý domov. Byla to zkušenost, ale i přes to množství vody a tuny amerických úsměvů jsem hrdá na svoje češství. Jsem neměnný a nezlomný patriot a optimista.

Tak ještě jednou: Setkávala jste se tady přece se závistí, s průměrností...
Nejsme průměrný národ. Pereme se s osudem noblesněji než jakákoli jiná země. Žije tu plno osobností, naše národní povaha neobsahuje jen závist, ale taky hrdost, talent, citlivost, humor a rvavost. Jsme cílevědomý národ, nejsme žádná béčka!

P e n í z e   j s o u   c h v i l k o v é   š t ě s t í

Jak se cítí člověk, který vyrůstal na ulici" a teď je na vrcholu české pop-music?

Asi máte zkreslené představy o mém dětství. Nevyrůstala jsem na ulici. Jsem z tak dobré rodiny, že pokud někomu vděčím za to, kde jsem, jsou to právě moji rodiče a bratr. Díky jim mám pocit, že se zase tolik nezměnilo. Nikdy jsem nebyla motivovaná touhou po úspěchu nebo penězích, prostě mě jen bavilo zpívat a měla jsem vždycky ráda lidi. Nevidím rozdíl mezi Haničkou a Lucií a má rodina taky ne.

Nemyslel jsem, že jste dítě ulice. Ale žila jste v normálních poměrech. Musel to být přece skok...
Rozuměla jsem vám dobře. Jenom to vidíte poněkud obráceně. Je to, jako když litujeme postižené, ale přitom jsme sami možná handicapovanější než oni. Můj vrchol pyramidy byl kolem dvacátého roku. Vším ­ čistotou i nezkresleným pohledem na život. Tím zmatkem, do kterého jsem skočila, se mi ten pohled rozostřil a v mnohém zkazil. Teď se zase vracím tam, kde mi bylo dobře. Můj žebříček se obrátil. Skáču ve vzpomínkách nahoru ve své pyramidě, ne dolů.

Ani peníze nebo možnosti vás nezměnily?
Peníze jsou jen prostředkem k chvilkovému štěstí. To podstatné si za ně stejně nepořídíte.

Je dřina držet se dlouho na špici?
Já se vysoko nevidím. Měla jsem jenom to štěstí, že jsem mohla ochutnat kousek od každého koláče, který hudba nabízí. Mám za sebou nádherná léta plná vzrušení, pádů, hledání a hlavně odměn. Teď už je moje největší touha jen malá zdravá holčička nebo klučík.

Z vaší odpovědi je cítit bilancování. Nepřemýšlíte náhodou o konci kariéry?
Ne. Ale chci to začít vnímat jinak, než tomu bylo doposud. Trošičku jí ustřihnu křídla a vymezím prostor. Nejsem typ, jenž by pro své povolání udělal všechno. Zvláště pro jeho jepičí život, který nabízí.

A c y l p y r i n   n a   u p ř í m n o s t

Každý vidí, jak na pódiu improvizujete, jste prostořeká a působíte jako neřízená střela. Rozčilujete tím režiséry?

Mám ráda akční humor, ale většinou velkým improvizacím předchází příprava a jasný řád. Je samozřejmě milé, když si okolí myslí, že jsou to nápady okamžiku, ale riskovat může člověk jen sám za sebe. Je-li součástí nějakého celku, musí dodržovat jasná pravidla.

Ale přesto vždy trčíte z řady. Zakazovali vám někdy něco?
Vždycky jsem slyšela spousty rad a názorů, co všechno dělám špatně. Ale v životě se mi vyplatilo, že jsem dělala jen to, co jsem cítila správné já, ať to vypadalo jakkoli.

Při vystoupeních se chováte nespoutaně, šklebíte se, strefujete se do leckoho. Kde je hranice, za kterou už nepůjdete?
Raději bych zničila sebe než ublížit někomu jinému. Udělala jsem v životě hodně hloupostí, ale vždycky jsem namířila zbraň proti sobě... Jsem prý sebevražedně upřímná a můj smysl pro spravedlnost je až sebezničující. Byla jsem s tím u doktora, dal mi acylpyrin, prý se s tím nedá nic dělat.

Váš temperament nikdo nezpochybní. Zpíváte na pódiu podle momentální nálady, nebo podle šablony?
Nic se nedá přeskočit ani popohnat. Pořád objevuju nové polohy, něžnější, mazlivější, šansonovitější. Někdy mám chuť křičet. A jindy tichounce šeptat.

Zrajete. Stáváte se dámou. Nezačínáte se náhodou považovat za legendu?

Legenda je slovo, s kterým se nelaškuje ani před spaním.

Životní příběh: Všechny barvy Bílé

Narodila se 7. dubna 1966 ve středočeských Otvovicích. V roce 1986, na začátku kariéry, měla jen jedny kalhoty, repliku džínsů. Byla to holka z vesnice: krev a mléko. Jak sama řekla, neměla v té době vkus ani peníze na krejčovský salon. Dívka, která se učila krejčovou. Na konci osmdesátých let pak hostovala v heavymetalové skupině Arakain.
Krátce předtím na sebe upozornila ve středním proudu. Neposlušné tenisky z dílny mága socialistického popu Petra Hanniga ji vynesly na první příčky tehdejších hitparád.
V roce 1992, kdy se vymanila z tohoto sevření, se k ní nikdo neznal. Nestála o ni média. Byla bez peněz. Střídala podnájmy a poznala strach. Posluchači, kteří dosud pamatují megahit Láska je láska, si jistě vzpomenou na její tehdejší image. Hluboký výstřih ozdobily kříže, na rukou prsteny. Vypadala jako vamp. Její zpěv se podobal křiku v temnotě. Nutno poznamenat, že Renčův klip Láska je láska televize vysílaly jen po desáté hodině. V roce 1993, když vydala desku Missariel, se s nabídkami roztrhl pytel. Album přijala veřejnost i kritika. Z hvězdičky se zrodila uznávaná zpěvačka. V roce 1995 se jí narodil syn Filípek. Odlakovala si černé nehty. V kabelce nosila jelení lůj místo rtěnky a jemnou řasenku. Na pódiu excelovala v muzikálu Dracula.
Přišel rok 1998 a zpěvačka se náhle zjevila v přítomnosti premiéra Václava Klause. Samozřejmě za mohutné asistence kamer a diktafonů. Když mu v přímém přenosu poděkovala za vše, co udělal, vysloužila si anonymní výhrůžky. Začala hovořit o pocitu zodpovědnosti. Ten se podepsal také na jejím konzervativním vzhledu: objevila elegantní kostýmy, večerní róby a drdoly. V tomto roce také začal v éteru syčet plyn z trouby ven". Humornou polohu desky Hvězdy jako hvězdy vystřídala o rok později Lucie Bílá: Úplně nahá. Album a dramatická změna image se však nesetkaly s výrazným ohlasem. Mnohem příznivější reakce zaznamenala její autobiografie Možné je všechno. V roce 2002 se objevil muž, za nějž se provdala. S osmadvacetiletým Stanislavem Penkem žijí na venkově. Zpěvačka, která se proslavila také filmovými rolemi, vydala poslední album před dvěma lety. Byla to kompilace z muzikálu Johanka z Arku.


Patronkou kampaně Ostrovy života je Lucie Bílá.

Natalie Oreirová, hvězdička jihoamerických telenovel, měla tu čest, předat cenu nejúspěšnějšímu českému slavíku - Lucii Bílé.

Lucie Bílá získala cenu TýTý v kategorii zpěvačka.

Zpěvačka Lucie Bílá na rautu v pražském Veletržním paláci, který následoval po předávání Cen Akademie populární hudby za rok 2000.

Stella Zázvorková a Lucie Bílá na předávání cen Thálie za rok 2000.

Lucie Bílá v roce 1993.

Lucie Bílá.

Lucie Bílá.

Lucie Bílá si jde pro slavíka při vyhlášení ankety Český slavík v roce 2000.

Zpěvačka Lucie Bílá se 3.4.2002 provdala za pozounistu Stanislava Penka. Obřad se konal v kostele ve východočeském Lanškrouně.

Zpěvačka Lucie Bílá se 3.4.2002 provdala za pozounistu Stanislava Penka. Obřad se konal v kostele ve východočeském Lanškrouně.

Zpěvačka Lucie Bílá se 3.4.2002 provdala pozounistu Stanislava Penka.

Peter Dvoský a Lucie Bílá na koncertě.

Setkání s názvem Naše osudová volba, kterým ODS ukončila svou kampaň.

Václav Klaus a Lucie Bílá (Setkání s názvem Naše osudová volba, kterým ODS ukončila svou kampaň.)

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Robbie Williams (14. listopadu 2013)
Robbie Williams svou show v Praze odzpívá klidně i vsedě

Britský zpěvák Robbie Williams dorazí přesně za týden na pražské Letiště Letňany. Představí tu písně z aktuální desky The Heavy Entertainment Show, ale hlavně...  celý článek

Holden (Rock for People 2017)
VIDEO: Holden pořídil klip na festivalu, zpívá o trablech se sirupem

Kapela Holden přichází s videoklipem k písni Malinovej sirup ze své aktuální desky Střepy v postelích. Klip je plný emocí, protože vznikl v rámci vystoupení na...  celý článek

Robbie Williams (Letiště Letňany, Praha, 19. srpna 2017)
RECENZE: Robbie Williams stále boduje v popové těžké váze

Sobotní koncert Robbieho Williamse na pražském Letišti Letňany byl ukázkovou popovou show ze staré školy. Hvězdný britský zpěvák skutečně zpíval, kapela hrála...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.