Je sympatické, nakolik může být koncert zaměřený „hlavně na hudbu“ vizuálně atraktivní. V prvních okamžicích to vypadalo, že tanečníci a tanečnice budou na pódiu jen tak, aby se neřeklo. Kapela, zpěvačka a její vokalisté se činili po celé šíři scény a na vyvýšeném praktikáblu oproti rozsvíceným zadním obrazovkám se kdosi hýbal. Zdálo se, že tím chce Bílá a její tým jen dostát „nutnosti“ mít na koncertě něco navíc. A po pravdě, bylo to trochu rušivé.
Nicméně po pár skladbách došlo na píseň Láska je láska, v níž se tanečníci nejprve odhodlali dolů k hudebníkům, potom se kolem nich porůznu rozptýlili a následně kolem Bílé a s Bílou vytvořili plnokrevnou muzikálovou company. V tu chvíli bylo jasné, že sledujeme promyšlenou show.
Velkou roli v celém představení sehrál i Alex Dowis, světlomalíř, který zaujal před lety v talentové soutěži a od té doby s Bílou často spolupracuje. Na dvou nedělních koncertech v pražské O2 areně především kreslil za zády muzikantů a svou tvorbou vlastně živě komentoval jednotlivé písničky. Maloval ovšem i v popředí jeviště. Výprava notně využívala stínohry a Dowis z obrysů tanečnic za prosvíceným plátnem vytvářel další živé obrazy.
Ale nebyli to jen doprovodní umělci, kdo se postaral o to, aby koncert nazvaný Fifty Fifty byl rovněž pastvou pro oči. Když měl program zvolnit a Bílá zazpívat Most přes minulost, usadila se zpěvačka na židli a kamera snímala, jak si listuje knihou černobílých rodinných fotek. Sama Bílá se ráda dojímá a během koncertu byly momenty, kdy to došlo tak daleko, že zpěvačce vypadl i text.
Ale z toho se nestřílí, když celou halu dostanete komunikací s matkou a malým dítětem, které se zjevily pod pódiem. A navíc cynici na takovéhle akce chodí jen omylem.
