Lucie Bílá

Lucie Bílá - promo snímek k albu Woman (2007) | foto: Dušan Šimánek

Lucie Bílá: Jsem národní majetek. A co?

  • 22
Lucie Bílá zažívá akční období. Vyráží na velké podzimní turné, kde bude propagovat nové album Woman, z něhož iDNES.cz nabízí exkluzivní ukázky.

Celkem oprávněně tedy zpěvačka tvrdí, že letos z práce vlastně ještě „nevypadla“. „Měla jsem v létě sice pár dní volna, ale opravdu jen pár. Celé prázdniny jsem věnovala přípravě na novou sezonu. Kromě desky a turné jsem natáčela i dokument, který by měl vyjít s CD Woman na DVD v omezené edici. Na něm představuji celý svůj tým, protože zpívání je asi překvapivě především o týmové práci. Zdálky to sice možná vypadá, že zpívání je hlavně o hezkých šatech, ale není,“ říká jedenačtyřicetiletá držitelka devíti zlatých slavíků.

Pokud prý letos získá i desátého, bude mít radost. „Odmlčela jsem se ne proto, že mi slavíka někdo vyfouk, jak si spousta lidí myslí, ale protože jsem se zoufale snažila o dítě. A je pravda, že jsou věci, které se nedají naplánovat. V době, kdy jsem si strašně přála naplnit život svému muži a dát mu dítě, jsem se nemohla soustředit na přípravu velkých projektů. Po třech letech je zase všechno jinak. Ukázalo se, že už mi není shůry dáno rozšířit rodinu, tak jsem se zase vrhla do práce.“

Chcete vědět více?

CELÝ ROZHOVOR
S LUCIÍ BÍLOU

o její nové desce,
turné, rodině a dalších
ambicích najdete
v příloze Kulturní scéna
v sobotní MF DNES

Proč jste s novou řadovou deskou čekala čtyři roky?
Nikdy jsem nechtěla dělat každý rok novou desku. Za tak krátkou dobu nenasbíráte dost materiálu. Ani uměleckého, ani osobního – abyste měla o čem zpívat. Já jsem za těch dvaadvacet let od doby, kdy mi vyšla první deska, měla vždycky období, kdy jsem jen pracovala, lítala po světě a nechala se vlastními emocemi mlátit ze strany na stranu. Protože my se emocemi živíme a ony nás neškrtí jen na jevišti, ale i v normálním životě. Na druhou stranu to stojí za to, protože ty prožitky nasbírané do pytlů pak na jevišti taháme a lidem už je servírujeme rovnou na zlatém podnose.

Když budete teď na turné bilancovat: existuje něco, co byste ve své minulosti a kariéře ráda zpětně změnila?
Byla bych ráda, kdyby některé věci nejen v kariéře, ale i v mém osobním životě dopadly jinak, ale asi měly i takhle svůj význam. To víte, že pár věcí by se dalo udělat líp, ale hezkými věcmi se zase nic nenaučíte. Nejdřív si na to musíte sáhnout, abyste věděla, že tudy cesta nevede. Ze zkušenosti navíc vím, že na co myslím, o tom začnu mluvit, a o čem začnu mluvit, to se stane. Proto je hrozně důležité hlídat, co si přejete, protože ty sny se pak plní. Takže jediné, s čím mám honičku, je vnitřní klid, ten mi pořád chybí. Říkala jsem si, proč po mně lidé pořád chtějí, abych byla jako Madonna.

Myslíte, že to po vás chtějí?
Doma prostě není nikdo prorokem, tady strašně funguje, když jenom trochu smrdíte cizinou, stačí i Slovenskem. A tam je to stejné, já tam mám taky mnohem větší úspěchy a neustále vyprodané haly. Na obyčejný řadový koncert přijde tři tisíce lidí a lístek na muzikál se vyšplhá klidně na dva a půl tisíce korun. Je fakt, že je těžké, abych pro lidi měla nějaké tajemství, když mi tak strašně vidí do talíře. Když mě můžou potkat v sámošce a v Letňanech se synem v kině. Když vidí neustále v novinách moje jméno, ve všech barvách a zatáčkách.

A nepomohlo vám spíš, že si vás lidi kdysi tak trochu přivlastnili?
Zajímají se o vás, to je reklama. To, že jsem národní majetek, je fakt, to už mi dala najevo spousta lidí. Já ale prostě jen chodím světem se srdcem na dlani.