RECENZE: Snad jen Bílá dokáže do jedné show vměstnat šanson i metal

Zatímco narozeninové koncerty loni v dubnu v Bratislavě byly pastvou pro oči, před dvojicí pražských show Lucie Bílá slibovala spíše pastvu pro uši. Splnila to na sto procent, protože o hudbu šlo na nedělním koncertu především. Zároveň však bylo během více než dvouhodinového programu i na co koukat.

Jistě, nebyla to taková opulentní hostina s balonky, pochodujícími vojáčky či sci-fi kostýmy, jakou viděli loni na jaře bratislavští fanoušci. Přesto zde byla řada tanečníků a tanečnic, hodně se využívalo stínohry a velkou část té vizuální složky obstaral světlomalíř Alex Dowis svou živou show.

Fifty Fifty

75 %

Lucie Bílá

Místo konání: O2 arena, Praha

8. ledna 2017, koncert od 20 hodin

Ale skutečně tu šlo hlavně o hudbu. Lucie Bílá dva listopadové koncerty přeložila na leden kvůli indispozici. A dobře to dopadlo. Na to, že jeden z nich absolvovala už odpoledne, i večer po osmé byl její hlas stále silný a přesvědčivý.

Svou práci bravurně odvedl také zvukař, protože ač se během programu vystřídala řada žánrů, nenastaly žádné větší potíže. Bílá totiž na koncertech nazvaných Fifty Fifty trochu bilancovala, a tak v průřezu její kariérou došlo na klenuté muzikálové melodie, něžné balady, šansony i metal v podání kapely Arakain. Se skupinou, s níž před lety začínala, si zazpívala mimo jiné i hit Zimní královna.

Aby mohl večer vůbec nějak gradovat aspoň co do mohutnosti zvuku, vrátila se Bílé doprovodná kapela doplněná o orchestr a i ten měl co dělat, aby udržel gradující tendenci koncertu.

Mezi písně mohutně podpořené orchestrem jako Vokurky nebo Zpíváš mi requiem se vetřel i rozverný kousek Amor Magor, během něhož tanečníci stříleli velké růžové šípy.

Jak je u podobných show zvykem, zpěvačka se několikrát převlékla. Na samotný závěr více než dvouhodinového programu přišla v červených šatech s dlouhou vlečkou a předvedla skladbu Ave Maria s neméně dlouhou orchestrální předehrou nebo svou verzi Cohenovy Hallelujah.

Dohromady šlo o obsáhlý koncert, který nenudil a z něhož Lucie Bílá odcházela viditelně dojatá a publikum evidentně spokojené.