Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lucía Etxebarría: Kritika mé knihy nesnáší

  8:14aktualizováno  8:14
Lucía Etxebarría, čtyřicetiletá feministka z Baskicka přezdívaná Almodóvar v sukních, je nejpopulárnější španělskou prozaičkou. Začala psát ze vzteku.
knihy - literatura

knihy - literatura (ilustrační foto) | foto: CorbisProfimedia.cz

Její první román Láska, zvědavost, prozac a pochybnosti se prodal v milionovém nákladu a jeho překlad chystá na tento rok nakladatelství Garamond.

Vypráví v něm o třech odlišných sestrách, které vyrůstají bez otce v době po smrti generála Franka, kdy Španělsko zažívalo vlnu uvolnění.

* Popisujete roli moderní ženy nejen ve společnosti, ale i v literatuře. Nakolik těžké či lehké to má španělská moderní žena?
Královská akademie španělského jazyka má mezi sebou pouze jednu ženu a 45 mužů. A mohla bych uvádět další příklady. Nepokládám se za typickou představitelku španělské literatury, zdejší kritika mě nesnáší. Vlídně mě přijala snad jen katalánská a baskická, což je důsledek vymezování se proti centru, Madridu. Jako spisovatelka jsem se musela prosadit ve Francii, teprve poté mě vzali na milost ve Španělsku.

* Proč vás španělská kritika nepřijala? Máte přece ohromný čtenářský úspěch.
Právě pro ten úspěch. Jeden kritik mě tak negativně prezentoval, že jsem mu po letech poslala šek: Děkuji mnohokrát, díky Vám jsem prodala své dílo. Psal tak agresivně, že si čtenáři řekli: Chudinka, samotná tomu čelí. Přišla mi spousta dopisů typu podporujeme tě, je nám líto, co se ti děje. Ostatně nejprodávanějšími spisovateli ve Španělsku jsou Arturo Pérez-Reverte a - já.

* Co konkrétně vám vytýká kritika?
Že píšu proto, abych prodávala. Ale já vím, že mé psaní vychází z jiných pohnutek. Svou roli hraje i jistá nenávist k ženám. Protagonistkou mé druhé knížky Beatriz je lesbička, na což španělská mentalita nebyla připravena.

* Jaké jsou ty jiné pohnutky?
Při práci v nadnárodní společnosti jsem zažívala příšernou diskriminaci, sexuální nátlak. Cítila jsem, že je tady něco, o čem je třeba mluvit. V mé knize se hrdinka vzepře práci, která ji vysává: zmáčkne delete na počítači, všechno vymaže a odejde. Tak jsem to udělala i já. Vlastně jsem psala ze vzteku.

* Píšete stále ze vzteku?
Ne, teď píšu pro peníze (smích).

* V čem vidíte s odstupem deseti let význam svého prvního románu, který se stal španělským fenoménem?
Naší literatuře dlouho vládl patriarchální pohled: stále řešil lásku a občanskou válku. V mých knihách dnešní generace poznává svůj životní styl. Jen málo knih napsaly mladé ženy, žádná z nich se nikdy neprohlásila feministkou, nebyla svobodná, moderní. Můj román byl první, v němž hrdinkami byly jen ženy a k řešení potíží nepotřebovaly muže: hledaly práci a identitu. Je zvláštní, že mám tolik mužských čtenářů. Asi proto, že jsem dobře vypadala.

* V osmnácti jste opustila rodinný dům pro „nepřekonatelné rozdíly v názorech na život“. V čem spočívaly?
Matka byla katolička. Měla jsem ji moc ráda. Ale doma jsem musela předstírat, že jsem věřící, panna, hodná holka. A já jsem střelec do morku kostí, mám ráda nezávislost.

* Vaším tématem je samota. Myslíte, že patří k ženě, která je krásná a úspěšná?
Jakákoli žena, která se tak cítí, je pro mě krásná, proto píšu o krásných hrdinkách. Celé generace Španělek byly vychovány pro to, aby byly něčí ženou. Ale v posledních letech ženy začaly chodit do práce, což vytváří obrovský konflikt mezi současnou rolí a jejich výchovou. Necítí se úplné, pokud nemají partnera. Pocit samoty v mých románech se netýká jen žen. Odcizení nastává v moderních společnostech, které jsou soutěživé, a tím i kruté: vytěsňují a odsuzují slabého. I spisovatelé nasáli tohoto bojovného ducha. Když mají dokázat, že jsou dobří, poukážou, že ten druhý je špatný.

* Vaší první knížkou je životopis zpěvačky Courtney Love. Čím vás zaujala?
Byla to objednávka. Courtney Love je první žena s plastikou poprsí, kterou jsem viděla zblízka. Desku nazvala Pretty on the Inside, krásná uvnitř, a nechá si pozměnit tělo! Působila jako poničená osobnost, již vnímám jako symbol dekadence americké kultury. Vystupovala proti oficiální kultuře, ale v podstatě ji podpořila. Jako kafe bez kofeinu: ztratila politický náboj a ponechala jen estetický, roztrhané svetry a obarvené vlasy. Dívka, která měla představovat agresivní feminismus, nakonec dělá silikonového robota, obléká se od Versaceho a je závislá na drogách.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatel Fredrik Backman
Píše jako Fulghum, ale je ze Švédska. Synovi se omlouvá za budoucí trapasy

Nakladatelství Host přivezlo před třemi lety do Česka úspěšného švédského spisovatele, sloupkaře a blogera Fredrika Backmana. Čtenáře si tehdy získal románem...  celý článek

Obálky knihy Animalium
Půvabně ilustrované Animalium by mohl ocenit i Harry Potter

Nakladatelství Albatros vydává knihu Animalium, která je nebývale půvabnou poctou světu zvířat. „Tohle muzeum je úplně jiné než jakékoliv, které znáš. Má...  celý článek

Spisovatel Bernhard Schlink
Napsal Předčítače. Teď Bernhard Schlink odhaluje skryté Letní lži

Před více než dvaceti lety Bernhard Schlink zasáhl literární svět románem Předčítač, podle kterého později vznikl úspěšný film s Kate Winsletovou. Nyní v...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.