Luboš Pospíšil | foto: Supraphon

Cizí hity jsme do týdne hráli na čajích, vzpomíná Luboš Pospíšil

  • 1
V Supraphonu sáhli do archivů a pod názvem Route 66 vydávají komplet sólových alb Luboše Pospíšila. Některá z nich dosud na CD nevyšla. První polovina je nyní k dostání, druhá část se objeví na podzim.

Fanoušky asi nejvíc potěší raritní anglické album Love Prayer, mezi posluchače se však dostane i výběr šestnácti singlů z let 1978–87. „Myslím, že je logické, když se v určitých letech bilancuje. Loni jsem odmítl slavit pětašedesátiny, tak vznikl fór, že to bude taková životní cesta,“ komentuje Pospíšil název desky, jenž odkazuje na legendární americkou dálnici.

Existence vašich nahrávek v angličtině bude pro mnohé asi překvapivá. Jak na jejich vznik vzpomínáte?
Oproti české desce Tenhle vítr jsem měl rád tam jsou dvě nebo tři věci vyměněné či přidané. Docela jsem se divil, že jsem to zvládl. Ony jsou ty texty poměrně těžké česky, natož v angličtině, v níž nejsem až tak silný, abych pálil od boku. Oldřich Černý, autor filmových titulků a dialogů pro dabing, tehdy přivedl anglického studenta, pankáče, který studoval slovanské jazyky. Hrozně ho to chytlo a propašoval do těch anglických verzí věci, jež ani v českých textech nebyly.

Obálka kompletu Route 66

Proč se vlastně anglická verze točila?
S tou ideou přišel Leo Jehne, hlasový expert a tehdy vedoucí hudebního oddělení v podniku zahraničního obchodu Artia. U nás se neprodávala, ale podle nějakého klíče, kterému jsem nerozuměl, šla do Polska a Maďarska a malé množství do Finska a Belgie. A z Finska jsem měl pozitivní ohlas.

Jak se desce v cizině vedlo?
Vím jen to, že jich vyvezli deset tisíc – a všechny se prodaly. Když jsme potom na Lokti dělali předkapelu kapele Omega, prý si nás jejich manažer vybral právě podle té desky.

Mluvíme o kompletu sólových desek, ale vy jste se i po odchodu z C & K Vocalu obklopoval víceméně stálou kapelou a hlavně dalšími autory. Proč?
Někteří kolegové chtějí vše sami složit a otextovat. Já vždycky chtěl, aby těch pohledů bylo víc. Někdy to však bylo složité. Když Pavel Šrut napsal dvanáct vynikajících textů, tak tam nebudu cpát nikoho jiného! A z hudby jsem pokaždé napsal třeba polovinu. Skládali pro mě Ota Petřina, Bohouš Zatloukal, Petr Skoumal, Jan Sahara Hedl... Vždycky nějaký ověřený silný autor.

Objevil jste si pro sebe znovu nějaké zapadlé písně?
Už koncertujeme pod hlavičkou Route 66 a vyhrabáváme i věci, které jsme nehráli. Lidé jsou docela překvapení. Já jsem si oprášil třeba song Máme doma paní s úsměvem Mony Lisy a připadá mi, že je to velmi aktuální píseň.

Koho řadíte mezi svoje hudební vzory?
Od šestnácti jsem hrál v prvních kapelách hlavně převzatý repertoár. Snažili jsme se být aktuální. Jeden týden píseň vyšla, další jsme ji hráli na čajích. Beatová vlna šedesátých let podle mě nikdy nebyla autorsky překonaná. Ani jsem tehdy neposlouchal českou produkci. Vnímal jsem Blue Effect nebo Flamengo, ale nezabýval jsem se jimi.

Tak odkud jste ty písně brali? Z Radia Luxembourg?
Taky, ale v Kutné Hoře jsme měli kamaráda, který dostával desky zvenku a měl vše na magneťácích. To bylo bezvadné. Třeba nějaké Led Zeppelin jsem slyšel už týden po vydání.