Lubomír Doležel (vlevo) v Olomouci přebírá čestný doktorát

Lubomír Doležel (vlevo) v Olomouci přebírá čestný doktorát | foto: Petr Janeček, MAFRA

RECENZE: Doležel ukázal sílu. V 93 letech vydal prozaický debut

  • 0
Nejdřív se věnoval teorii, teď, na stará kolena, přešel k praxi. Světově uznávaný literární vědec a lingvista Lubomír Doležel, který žil dlouhé roky v exilu, vydal v Česku svou první beletrii – román Poločas rozpadu.

Hned zkraje stojí za zmínku, že Doležel debutuje jako prozaik nedlouho před svými čtyřiadevadesátinami. A k tomu milostnou prózou, rekapitulací celoživotních vztahových potýkání jistého Johna Gerbera. Romance? Spíš balada.

Konce všech těch soužití hlavního hrdiny se ženami jsou totiž špatné. Jednou je na vině neochota a slabost, jindy pozvolné odcizování, do třetice razantní osobnostní proměna. Poslední kapitola pak svým názvem „Má vlast“ dává najevo, jaká jediná láska Gerberovi zbyla.

Na slovíčko sám k sobě

O povrchní červenou knihovnu však nejde, na to je Lubomír Doležel příliš poučený autor. V rámci tématu otvírá nosné motivy jako nevyhnutelnost stáří, právo na nevěru, vyhasnutí sexuální touhy, soužití ve trojici.

Hraje si s formou: mění rytmus vyprávění vloženými dopisy či textem odjinud, občas udělí čtenáři „teoretickou“ radu. Jeho Gerber rád cestuje, zaletí si do Mexika, Kanady, Francie, Izraele. A občas zajde na slovíčko sám k sobě – ke svému „kritickému dvojníkovi“.

Také Gerber je slavná vědecká kapacita, takže analyzuje, vynáší argumentačně podložené soudy, postupuje kupředu promyšleně. Nikoli procítěně. Formuluje jasně až průzračně. Doleželův antilyrický styl připomene Milana Kunderu. A rozuměli by si i v ústředním zájmu o sexualitu.

Gerber fascinovaně pozoruje „sousoší“ kopulujících psů, všímá si živočišnosti v chování mexických koňáků, a dokonce má podobně jako Rothův Portnoy svůj komplex. Vlastně je to setrvalé napětí mezi rozumovým a smyslovým, mezi neodbytnou touhou a jejím krocením, co drží knihu při životě.

Gerber vsadil na mozek, a prohrál. Zestárl, vyhasl, osaměl. Svou ideální ženu nenašel. Nestal se celým člověkem, jak si představoval. Ale našel sílu k sebereflexi. Jako postava působí spíš trpně, román je nakonec činný. Doležel napsal jednoduše silnou knihu. Zřejmě proto, že v jednoduchosti je síla.