Tři naprosto odlišné ženské postavy ztvárnila pětasedmdesátiletá Luba Skořepová s režisérem Jaromírem Pleskotem, pod jehož vedením nastudovala na prknech Národního divadla více než dvacet rolí. Inscenace Mydlibaba se skládá ze tří monologů - Voda a mýdlo, Svatba s kameny, Sůl a tabák. Skořepová je hraje jednou jako Mydlibaba - masová vražedkyně, jindy coby zklamaná nevěsta - stará panna a naposled jako vdova v nejlepších letech.
Člověk by řekl, že je téměř nemožné během jednoho představení vtáhnout diváka do osudů tří úplně jiných žen. Luba Skořepová to však zvládá ve svém věku a s rekvizitami, které netvoří nic jiného než tři židle, přímo okázale. Její herecké umění a temperament by jí mohla závidět leckterá o půl století mladší kolegyně. Na pomoc má k dispozici jen výborně promyšlený text, který jakoby Aldo Nicolaj napsal přímo pro paní Skořepovou. A ona si je toho vědoma, protože na jevišti vystupuje zcela suveréně. Její postava je drobná a pohybuje se při představení tak rychle, že pohltí pozornost diváka stejně jako svižně postavený text.
To, že má Skořepka, jak jí lidé říkají, šestý smysl, je možná věc. Kouzlo této osoby totiž není skryto v letité herecké zkušenosti ani v dobře napsané hře, ale ovládá je sama Skořepová. Její pohled dokáže proniknout tak hluboko do nitra člověka, až jde z toho mráz po zádech.
Pražská divadelní agentura Václava Hanzlíčka se postarala o to, aby Mydlibabu a ty druhé poznalo hodně diváků i mimo Prahu, což je dobře. Stojí za to. Luba Skořepová by zasloužila ocenění za tyto tři mistrovsky provedené lidské portréty , které spojuje jediné - právě její herecký výkon.
Podle ankety, které se zúčastnilo osmdesát divadelních publicistů, odborných recenzentů a kulturních osobností blízkých divadlu, je však žhavým želízkem na Inscenaci roku 1998 inscenace opery Henryho Purcella Dido a Aeneas Divadla J. K. Tyla v Plzni v režii Jana Antonína Pitínského. Výsledky ankety si můžete přečíst v letošním prvním čísle Divadelních novin.
