Jeho inscenace má podobu soustředných kruhů a podařilo se mu v ní zachytit obě stránky autorovy existenciální závrati způsobené neuchopitelností a nepředvídatelností světa zde "dole" i nepřístupností světa "nahoře" a nemožností k němu proniknout.
Při projekci filmových záběrů v úvodu představení vidíme směsici obrazů a příznaků chaosu, nejde však o povrchní navozování a kritiku byrokratizace moderního světa, v němž se s člověkem nakládá jako s nahodilou a zanedbatelnou movitostí. I soud je u Kafky především obraz, jakkoli se jeho přízračná iracionalita nepříjemně skutečně zařezává do hlavní postavy.
Scénu tvoří místnost naznačená dvěma stěnami polepenými světlou tapetou s parketovým vzorem. Ve chvíli, kdy je Josef K. zatlačen do kouta, spadnou – a za nimi stojí stěny nové. Pouze se rozšířil prostor v kleci, která "spadla" – takto pokračovat by šlo téměř donekonečna.
Martin Finger v roli Josefa K. uplatnil podobně jako v Bernhardově Světanápravci své úsporné minimalistické herectví bez "hraní" a je obdivuhodné, co všechno dokázal odlišit a navodit zdánlivě ledabylým či přesněji mimochodným líčením svých pocitů v úvodu. Bezděčně se nám vybavuje Kafkův sugestivní obraz o lovné zvěři, která se volně popásá a pobíhá, zatímco šíp, který ji má zasáhnout, již opustil tětivu luku.
Pařízkův soustředný výklad vypustil divadelně vděčné figury venkovského strýčka a malíře Tittoreliho, z ženských postav zůstaly dvě. Slečnu Bürstnerovou i advokátovu ženu Leni ztělesnila Gabriela Míčová – také jí se podařilo i ta nejvypjatější expresivní místa udržet na minimalistické uzdě.
Pozoruhodně a především velice přesně jsou ztvárněny i zbývající postavy, za všechny je na místě zmínit Stanislava Majera a Ivana Achera (soudní sluhové Fanda a Vilda) a především Hynka Chmelaře (v roli Blocka), který své snaživě podřídivé postavě vtiskl všechny znaky kafkovské grotesky.
Hudební doprovod tvoří song Bena E. Kinga Stand By Me z počátku šedesátých let. Má zvýraznit lidskou osamělost Josefa K. a zároveň touhu ji překonat? Ale u výkladu o dveřníkovi před zákonem jako by její melodie i slova získaly jiný rozměr souvisící se slavným 23. žalmem: "Byť se mi dostalo i jíti údolím stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť Ty se mnou jsi."
Ať tak či onak, při Pařízkově čistém výkladu Procesu si jen znovu ověřujeme, že před zmíněnou Kafkovou existenciální závratí nás neochrání žádná vlast ani vlastnictví, žádné politické zřízení – z nichž ovšem v minulém století spíše vynikla ta, která se tu závrať snažila z lidí organizovaně vytlouct.
FRANZ KAFKA - Proces
Divadlo Komedie Praha. Scénář, scéna, režie Dušan David Pařízek. Hudba, projekce Ivan Acher, hrají Martin Finger, Gabriela Míčová a další. Délka 110 min.
Hodnocení MF DNES: 90%
