RECENZE: Eminemův chráněnec Yelawolf nasadil rapu country klobouk

Pětatřicetiletý raper Yelawolf původem z Alabamy je tahákem letošního festivalu Hip hop kemp. Přijede na něj představit druhou desku Love Story, na níž k žánru plnému klišé přistupuje jinak.

Americký raper Yelawolf | foto: Universal Music

Spíš než raper vypadá jako potetovaný zpěvák kalifornské punkové či hardcorové kapely, který si na to, aby přeřval kytary kolem sebe, musí brát minimálně megafon.

Po roztříštěném debutu Radioactive přitom nervózně rychlý Yelawolf přichází se vzácně klidnou a rozmyšlenou nahrávkou. Žánrově na ní sice zůstal víceméně věrný hip hopu, ale dělá ho trochu jinak, než je dnes v hitparádách běžné.

Týká se to především celkového soundu. Dost výmluvné je už to, že se kvůli natáčení přestěhoval do Nashvillu, kde si, jak ostatně sám vykládá v písni Tennessee Love, postavil studio a strávil v něm přes půl roku.

Kytary a život

Na výsledných skladbách se to podepsalo citelně, protože dýchají živou instrumentací, rozbolavělými kytarami, klávesami i příběhy, které jsou daleko víc než pro hip hop typické pro country. Ale právě kontrast dvou žánrů, které mají společný pouze kontinent, kde vznikly, je Yelawolfovým nejdůležitějším kořením.

Sám je totiž jako raper spíš nenápadný, místy trochu nevýrazný. Hodně se opírá o to, že má melodický hlas, kterým je schopný si nazpívat nosné refrény, jaký má třeba singl Whiskey In A Bottle, jehož stavba je ostatně daleko „písničkovější“, než je u hip hopu zvykem. A přitom mu nečouhá sláma z bot jako Kid Rockovi.

Love Story

75 %

Yelawolf

Že dělá věci jinak, je zvlášť patrné ve skladbě Best Friend, jediné věci na desce, do které za mikrofon přizval hosta. Tím se stal poměrně logicky Eminem, v jehož stáji Shady Records Yelawolf působí a který se významně podílel na produkci alba. Eminem tu najednou zní jako uragán energie, kdo ví odkud.

Do místy možná až příliš ležérního světa, ve kterém se Yelawolf uvelebil, vnáší svou typickou těkavost a tlak a krade si tak písničku pro sebe. Bezděčně tak odhaluje slabinu, které se Yelawolf nezbavil: nejen kvůli drsnému image by vůbec nevadilo, kdyby ve svých skladbách místy alespoň trochu přitlačil a zvukově provokoval. Aby texty o klukovi, který pije příliš whiskey, moc kouří a není s ním domluva, víc dráždily uši.

I přesto je deska Love Story s vlčím přebalem a měkce beránčím zvukem jednou z těch věcí z chaotického světa dnešního hip hopu, které stojí za pozornost.