Hudbu k nové choreografii složil newyorský skladatel soudobé hudby David Lang - jeho skladby vznikly na texty Lou Reeda z první, „babánové“ desky Velvet Underground. I další spolupracovníci La La La Human Steps patří k veličinám soudobého divadla.
Téměř dvouhodinové představení bez přestávky bylo ukázkou do detailů propracované velkolepé multimediální inscenace. Název Amelia byl údajně inspirován androgynem, kterého Lock znal v dětství. Na plátně se zprvu objevila 3D animace tanečnice-loutky s „ďábelskýma“ očima.
Současně zněla magická Lockova hudba, atmosférou blízká sólovým projektům členů Velvet Underground, zvláště Johna Calea. Vévodily jí tóny violoncella (Alexandre Castonguay) a houslí (Simon Claude) doplňované klavírem a přednahranými rytmy a smyčkami (Njo Kong Kie). A nad ní zněl hlas Alexandry Sweeton, sametovější a velebnější než Nico. Sama ta hudba by stačila na silný zážitek.
Ale byla tu samozřejmě rovněž taneční a výtvarná část. Ostrá bodová světla z různých stran a úhlů dynamicky proměňovala do černé ponořený otevřený prostor jeviště i výraz tanečníků. Ti nastupovali stroze, jako by to byli strojem řízení panáci. Muži v oblecích bankovních úředníků, tanečnice v poloprůhledných černých kombiné. Částečně baletním pohybům (tanečnice používaly špičky) vévodila loutkovitost, důraz byl kladen na tisíce drobných gest a z osy vychýlených otáček, střídaných malými zastaveními v různě se opakujících pozicích.
Speciální přílohu k vystoupení La La La Human Steps v Praze najdete ZDE. |
Nejpodstatnější byla práce s časem. V ní se protnulo hudební cítění Langa, původních Velvet Undergound a pohybová partitura Locka. Až k nesnesení dlouho se jednotlivé motivy - gesta i různá sóla, dueta a skupinové pasáže - opakovaly, vracely, prolínaly, nevyvíjely. Až nastal programově cílený, cyberpunkově psychedelický účinek. Minimalismus jako by nabral v této inscenaci nové rozměry: žádné opakování jediné figury, jediného motivu. V Lockově a Langově podání je to „otiskování“ tisíců mikroskopických změn a posunů - jež působí jako nikdy nekončící struktura do sebe zapletených linií - do obrazu, pohybu i zvuku.
Jako když sledujete mraveniště plné neunavitelných digitálních lidí, jako když sledujete vyšívanou krajku či nasloucháte zvukům vesmíru. Každá bytost, každá linie a pohyb, každý zvuk spějí za svým cílem, ten je však navenek nerozluštitelný. A právě taková - neuchopitelná, a přitom do podvědomí se zařezávající - byla nová Lockova choreografie.
Premiéru rušila určitá nepřesnost v provedení a hlasité příkazy techniků usazených vzadu v hledišti. Přesto je nezpochybnitelné, že Praha viděla divadelní událost světového dosahu.
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |
Kanadský taneční soubor La La La Human Steps. |