Výstava zahrnuje šedesát obrazů symbolistních a secesních malířů. Tyto dva umělecké směry jsou v Lotyšsku prezentovány jako jeden, protože mají mnoho společných prvků. Vliv na tvorbu lotyšského umění mělo hlavně německé prostředí a kultura, která v té době v Rize dominovala.
Historie lotyšského výtvarného umění je zatím poměrně krátká. První výstavy lotyšských umělců byly uspořádány teprve na sklonku devatenáctého století: v roce 1896 v rámci etnografické výstavy v Rize a posléze v roce 1905 bylo otevřeno první muzeum umění pobaltských zemí. Právě symbolismus a secese upoutaly umělce natolik, že se staly prvními kroky na cestě mladé kultury a rozvinuly se do nevídané šíře a rozmanitosti. Oba směry se bohatě promítly do všech uměleckých sfér: architektury, malířství, grafiky, sochařství a dokonce i do knižní a časopisecké grafiky.
Během sto padesát let trvajících dějin lotyšské umění prošlo několika vývojovými etapami. Na počátku, v polovině 19. století, bylo reprezentováno zejména umělci tvořícími v zahraničí - hlavně ve Francii a Rusku. Byli to například Janis Stanislavs Roze, Kárlis Húns či Julijs Feders. Na přelomu století se již začala vytvářet svébytná lotyšská kultura s vlastním uměleckým zázemím. Její první plody byly představeny na již zmíněné etnografické výstavě, na které se konala také přehlídka lotyšské poezie a písní. Na počátku 20. let se většina lotyšských malířů orientovala na krajinomalbu, ve které se nejvíce projevily vlivy secese. Výraznými osobnostmi se stali Aleksandr Romans nebo Péteris Krastiňš.
Nejvýraznějším a nejzřetelnějším představitelem lotyšského symbolismu a secese je malíř Janis Rozentáls. V počátcích tvorby se malíř orientoval na realistické zobrazení života sedláků. Pozdější práce si více všímaly světa mystiky, mytologie a folklóru, stejně jako symbolistních témat. Autorova pesimistická malba Černý had je často vysvětlována jako revolta proti nadvládě Němců. Z plátna je však patrný německý vliv a je také známo, že Rozentáls často tvořil pro německé zákazníky. K úplnému splynutí výtvarníka se svým národem došlo až po revoluci v roce 1905.
Jedním z Rozentálsových současníků je Vilhelm Purvítis. V jeho dílech nejsou prvky secese tak jednoznačné a spíše se odráží v náladě jednotlivých pláten, která tvoří pomocí barev. Obrazy Jánise Valterse jsou zase emocionální, plné tlumených tónů a nálad okamžiku. Často zobrazoval lidské postavy v poloosvětlených interiérech. Z dalších lotyšských malířů, které ovlivnil symbolismus, jmenujme například kreslíře Ádamse Alksnise a Teodorse Úderse a dále grafického malíře Richardse Zariňše, kteří reprezentují využití secesního umění ve vnější úpravě knih a časopisů.
Kromě výstavy Lotyšský symbolismus a secese jsou v souvislosti s projektem Dny Rigy v Praze pořádány koncerty a balet.
 Janis Rozentáls: Pokušení |
 Jékab Belzéns: Portrét ženy |
 Rúdolfs Pérle: Způsob života |
 Jánis Valters: Les |
 Rúdolfs Pérle: Vrcholky hor |
 Janis Rozentáls: Parková krajina s fauny |
 Janis Rozentáls: Legenda |
