Carmen je dosavadním vrcholem kariéry krásné plavovlasé pěvkyně, která se nachází v nejlepších letech a hýří pěveckými silami. Jakousi suitou z opery se dvěma áriemi, kupodivu bez populární Habanery, také svůj pražský recitál završila.
To byla pozoruhodná inovace koncertní dramaturgie, svou fenomenální Carmen na jevišti MET totiž Garanča podstatně spolutvoří herecky, tanečně a také souhrou s partnery. Její světlejší lehký mezzosoprán navíc není pro tuhle roli nejvhodnější, jak se ostatně také prokázalo.
Garanča zpívá precizně, každý její tón je krásný, zvukově promyšlený a technicky propracovaný, přirozeně propojený s neokázalou emocí. Přesně artikuluje a frázuje. Tohle je prostě radost poslouchat.
S lehkostí předvedla obtížné árie Ponchielliho Giocondy a Donizettiho Favoritky, jimiž zakončila první polovinu večera, ještě oblečena do prostých šatů v barvách pozdního léta, které na druhou část večera vyměnila za elegantní černou róbu.
Španělské zarzuely
Převládly však španělským a cikánským folklorem ovlivněné písně skladatelů zarzuel včetně orchestrálních čísel, které doprovázející Pražská komorní filharmonie zvládla na úrovni, ač jí tato hudba není vlastní. Je to takový populár pro promenádní koncerty. V Praze Garanča představila část repertoáru alba Habanera, jež u Deutsche Grammophon vydá v září, zřejmě okouzlena Španělskem, kam se přistěhovala za svým manželem, temperamentním dirigentem večera Karlem Markem Chichonem.
Španělskými písněmi bavila sebe i posluchače, nechyběla špetka decentního humoru. Velmi vítané osvěžení podobných produkcí, které dávají nahlédnout do velkého operního světa. Tentokrát toho největšího.
Hodnocení: 80 %