O budovu se s obvodním úřadem Prahy 5 Winternitzovi potomci soudili šest let. Důkaz potvrzující jejich nárok prý přitom soudu předložili hned na začátku. "Až když školka začala trpět relativním nedostatkem dětí a vila opravdu nutně potřebovala opravu, dostali jsme ji zpátky," říká Stanislav Cysař, Winternitzův vnuk. Nejvíc jej rozzuřila otázka soudu, zda jeho děd vilu náhodou po válce neprodal: "Jak ji mohl prodat, když spolu s celou mužskou částí rodiny zahynul v Osvětimi!" O vilu rodina přišla v roce 1942, válku přežila pouze Cysařova babička s dcerou. Do domu se Cysařovi mohli vrátit až téměř šedesát let po jeho zabrání.
Loni Hlavní město Praha s velkou slávou otevřelo impozantnější Loosovu pražskou realizaci, střešovickou Müllerovu vilu. Za opravu stavebního skvostu utratilo desítky milionů korun. Winternitzovi potomci si museli pomoct sami. O penězích nechtějí hovořit, důležitější je prý nadšení, s jakým se rodina "brigádnických" prací ujala. "V roce 1999 jsme tu udělali výstavu Díra nedíra. Ukázalo se, že většina vystavených děl rychle zplesnivěla, v tak špatném stavu dům byl. Začali jsme od shora: voda, plyn, následovaly opravy interiéru a fasád," vysvětluje Cysař. Dohlížet musel hlavně na to, aby řemeslníci pracovali s ohledem na historickou hodnotu stavby.
"V případě Müllerovy vily jsme měli optimální podmínky a tým restaurátorů, celkem nás bylo asi dvě stě. Tady to svépomocí zvládla jedna rodina v rámci svých finančních možností. Výsledek je podle mě skvělý, zhruba 80 procent vybavení se nachází v původní podobě," říká k opravě Karel Ksandr ze Státního ústavu památkové péče.
Dispozice vily se vrátila do předválečného stavu, přebytečné příčky se musely vybourat, chybějící zdi naopak doplnit. Vybavení koupelen a kuchyně je však nenávratně ztraceno, dnes má moderní podobu, jež se alespoň snaží Loosův rukopis příliš nenarušovat. Dobová světla Cysař sháněl v desítkách obchodů, kliky po bazarech a sběrnách.
Winternitzova vila sice není tak velkolepá jako její o dva roky starší předchůdkyně ve Střešovicích. Přesto o ní existují podrobnější materiály. Například stavební plán je podepsán jak Karlem Lhotou, tak Adolfem Loosem. U plánu Müllerovy vily přitom najdeme pouze podpis jejího objednavatele, stavitele Františka Müllera. Třetí společná realizace Lhoty a Loose - Kapsova vila v Bubenči - je dnes nenávratně zničena přestavbami a sídlí v ní velvyslanectví Iráku.
Winternitzovu vilu nyní Cysařovi pronajmou jedné reklamní firmě pro reprezentační účely. Náklady na opravu by se tak měly postupně vracet, magistrát navíc rodině nakonec poskytl dotaci. Nicméně pro veřejnost se vila nadobro nezavře. Jednou měsíčně zde bude den otevřených dveří.
Stanislav Cysař, vnuk JUDr. Josefa Winternitze, spolu s rodinou opravil rodinnou vilu navrženou architekty Loosem a Lhotou, která jim byla před několika lety vrácena. |
Stanislav Cysař, vnuk JUDr. Josefa Winternitze, spolu s rodinou opravil rodinnou vilu navrženou architekty Loosem a Lhotou, která jim byla před několika lety vrácena. |
Winternitzova vila. |
Winternitzova vila. |
Stanislav Cysař, vnuk JUDr. Josefa Winternitze, spolu s rodinou opravil rodinnou vilu navrženou architekty Loosem a Lhotou, která jim byla před několika lety vrácena. |