Longital: A to je všetko?
Longital prosluli nejen na Slovensku a v Česku, ale prakticky po celé Evropě, jako dvojice baskytaristky a zpěvačky Shiny a kytaristy Daniela Salontaye, jež využívala kromě vlastních elektrifikovaných nástrojů také hudební základy na minidisku a další elektronické nástroje. Vždycky ale v základu jejich tvorby byly písničky, potřeba sdělení, nikoli jen samoúčelné „vytváření zvuků“.
A to je všetko?Longital Slnko Records 2015 |
Někdy zhruba před dvěma lety Longital všechny elektronické prvky, nejprve zkusmo, pak nastálo, odbourali. Salontay začal hrát na akustickou kytaru a kapelu na trio po mnoha letech rozšířil bubeník a klávesista Marián Slávka, který byl jejím členem v začátcích, když se ještě jmenovala Dlhé diely.
A v této sestavě sice ve studiu, avšak naživo bez oprav a dotáček nahráli Longital nové album A to je všetko?, sestavené vesměs ze starších písní, ovšem nahlížených z perspektivy současné sestavy a nového přemýšlení o zvuku.
O albu se hovoří jako o akustickém, což je však polopravda. Nejde ani tak o to, že zde hraje standardní Shinina baskytara. Ale i akustická kytara se samozřejmě dá zvukově „efektovat“ a vlastně celý zvuk alba není předchozím „elektronickým“ Longital až tak vzdálen. Žádný tak radikální skok jako když Nirvana natočila MTV Unplugged, se tu neodehrává.
Longital
Vlastně větším přínosem než ona „polo-akustičnost“ je živé nahrávání alba. S Longital tak můžeme krásně putovat dynamicky klikatou cestou každé skladby, z nichž některé jsou natažené až na osm, devět minut, aniž by jakkoli nudily.
Některé mají náladu až jaksi chvějivou (Na horu a dolu) a tajuplnou (Som modré more), v některých se odehrávají doslova hlukové bouře (Na mori, Vlak), silné jsou i skladby, ve kterých Longital zvýší tempo a svoji hudbu přemáznou až orientálním (Von, von) nebo africkým (Zlatá) nátěrem.
Vše je nekompromisní, originální a nehrané. Bude však velmi zajímavé si počkat, až pro tuto sestavu a s tímto zvukovým i výrazovým cítěním začnou Longital skládat nové písně.
