Naneštěstí se premiér tehdy nechal slyšet, že Dóm bude symbolem všeho, co je v Británii nové a úspěšné a pro co labouristé vymysleli pojmenování Cool Britania (což je něco jako "pohodová Británie"). Po více než šesti měsících provozu si mnozí neodpustí podotknout, že Dóm zrcadlí stranu po několika letech u moci, neboť je zklamáním, zmatkem, politickou neschopností a vším, jen ne pohodou.
Obrovská stanová konstrukce navržená významným architektem lordem Rogersem sedí v ohybu řeky ve čtvrti Greenwich na východě města a je jedinou stavbou financovanou z peněz Národní loterie přímo kontrolovanou vládou. Od samého začátku své existence Dóm provázejí problémy a provoz vyžaduje neustálý přísun peněz. Po prvních třech měsících požádal Dóm o další peníze a obdržel šedesát milionů liber. Neúspěšnou ředitelku Jennie Pageovou vystřídal manažer z Disneylandu, rozšafný Francouz Pierre-Yves Gerbeau. Nový ředitel změnil marketing a snažil se prosadit pozitivnější přístup. Připomínal vytvoření velkého množství pracovních příležitostí, významný vliv na regeneraci oblasti i fakt, že osmdesát procent návštěvníků, kteří Dóm viděli, bylo spokojeno. Teď se ovšem potýká se zatékající střechou, nespokojenými pracovníky, auditem z ministerstva a povšechným přesvědčením, že Dómu milénia už nepomůže ani svěcená voda.
Původně měl Dóm sloužit k oslavě nového milénia a ve stávající podobě fungovat pouze jeden rok. Poté by stát jeho odprodejem získal část vynaložených prostředků zpět. Nyní hrozí, že si nedostatek financí vyžádá jeho uzavření i dříve. Bylo uspíšeno výběrové řízení na nového majitele. Jedním z návrhů je i zábavní areál s názvem Dome Europe japonské finanční skupiny Nomura. S využitím obrovské plochy pro sportovní účely počítají některé další návrhy.
Několik týdnů před uzávěrkou soutěže (byla 23. června) se zájemci dozvěděli, že stát si chce udržet kontrolu nad využitím objektu, a to na dobu patnácti let. Komerční subjekt, který Dóm zakoupí, bude muset splnit určené kvóty. Jak jeden ze zainteresovaných podotkl, je bizarní, že po všech těch problémech chtějí ministři ještě zasahovat.
Vláda se snaží projekt zachránit už proto, že celková suma 758 milionů liber je jednoznačně nejvyšší v historii Národní loterie a promrhání takové částky by vedlo k rozladění i posměchu voličů. V květnu prosadil ministr kultury Chris Smith další injekci v podobě devětadvaceti milionů liber. Tentokrát však došla trpělivost i čtyřiačtyřiceti labouristickým poslancům, kteří se ostře ohradili proti vydání peněz, původně určených pro sociální a zdravotní účely. Podobně se zachovala i média. Už i poslední zastánci rezignovali a Angličané začali používat nový výraz pro průšvih - není těžké uhodnout, jak zní.
Jaké jsou důvody selhání projektu, kterému zpočátku tolik lidí věřilo? Asi nejzásadnější byla nedostatečná koncepce - nebylo jasné, čím monumentální architekturu naplnit. Budova je sice impresivní a neobvyklá, ale také příliš velká. Stavba už byla téměř hotová a nikdo ještě nevěděl, co bude uvnitř. Návrhy se několikrát měnily, ale nikdo jasně nevymezil celkový ráz. Dnes je to něco mezi galerií, divadlem, veletrhem, cirkusem, poutí a hřištěm.
Dalším problémem bylo zmatené financování: jednak z peněz daňových poplatníků, jednak z loterie a od soukromých sponzorů. A v neposlední řadě k tomu přispěly věčné hádky politiků. Uvnitř labouristické strany se špičkovali Blair a Peter Mendelson, tedy vášniví zastánci Dómu, s Gordonem Brownem, ministrem financí, kterému se to od začátku zdálo příliš drahé. A samozřejmě konzervativci se stavbě vysmívají jaksi z povinnosti, přestože stáli u jejího zrodu. Je třeba přiznat, že tehdy, v roce 1996, odhadli provozní náklady Dómu na jednu miliardu liber, ale labouristé - tenkrát ještě v opozici - prosadili snížení částky na 750 milionů liber.
Jako problém se ukázal i odhad návštěvnosti. Zpočátku organizátoři očekávali dvanáct milionů návštěvníků za rok; realita však vyvrátila takové představy jako nadnesené. Proč to vyhlašované číslo? Právě takový počet byl nutný k návratnosti investic. Ovšem vstupné - dvacet liber za dospělou osobu - není zrovna motivující. Přitom pravda je, že Dóm zatím navštívily asi tři miliony návštěvníků, což z něj dělá druhou nejnavštěvovanější atrakci v Evropě roku 2000.
Britská média celou tuhle historii komentují bez sebemenšího slitování. Už od nepovedeného zahájení a zmatku se vstupenkami žurnalisté bez ustání obviňují organizátory z diletantismu - a ti zase svůj neúspěch svádějí na hyperkritičnost, ale také populismus tisku.
Avšak parádní vlastní branku si Dóm s plnou parádou vstřelil sám v půli června, kdy mělo přijet pět stovek delegátů konference světových public relations a reklamních agentur. Tato sešlost měla shromáždit mediální magnáty, ředitele a význačné novináře z pětašedesáti států. Mezinárodní reklamní společnost, která kongres pořádala, návštěvu Dómu zrušila poté, co byla informována, že program, který si zamluvila a zaplatila pro své delegáty rok dopředu, nemůže být nabídnut v plné šíři. Australský delegát jen konstatoval: "Dóm má ve světě dobrou publicitu. Nevěděli jsme, proč jsou k němu Britové tak odmítaví. Ale teď tomu začínám rozumět."
K neblahým okolnostem také musíme připočíst silnou libru, která cizincům vše prodražuje, a dvě jiné londýnské novinky, které šarmantně Dómu berou návštěvníky, neboť vynikají jasnou ideou, elegantní jednoduchostí a rozumným rozpočtem - Londýnské oko, obří vyhlídkové kolo umístěné přímo naproti Parlamentu a Tate Modern, nové muzeum moderního umění, vybudované v budově bývalé elektrárny. O publikum a mediální vstřícnost tyhle dvě atrakce nouzi nemají.
