Lomená a oblouková krása

15. září 2001 9:12

Knihu o české kubistické architektuře Rostislav Švácha plánoval už na začátku devadesátých let. Tehdy nevyšla kvůli nedostatku peněz. Realizovat se ji podařilo až v nakladatelství Jaroslava Kořána Gallery. Vyšla pod názvem Lomené, hranaté a obloukové tvary a hned na začátku konstatujme, že náleží k nejkrásnějším titulům mezi knihami o výtvarném umění, jež jsou na českém trhu nyní k dispozici.

Kubistická architektura je dnes chápána jako jeden z vrcholů tuzemského stavitelství. Švácha v úvodu publikace ovšem podotýká, že tomu tak nebylo vždy. Jinak zřídka omylný Karel Teige jí například vytýkal zbytečné odchýlení od "správných" racionalistických zásad. Rehabilitovat se ji v našem prostoru podařilo až v šedesátých letech.

Ostrovy kubistických domů v zástavbě kolem pražského Vyšehradu vyvolávají otázku: Proč právě tady, a proč v takové míře? Podle Šváchy je odpověď jednoduchá: na počátku desátých let dvacátého století dohled nad novostavbami hlavního města kontroloval Klub Za starou Prahu, v jehož čele stál historik umění Zdeněk Wirth spolu s pozdějšími vůdčími kubistickými architekty Janákem, Gočárem, Chocholem a Hofmanem. Chochol pak pod Vyšehradem postavil "jehlancové" činžáky a rodinné domy, Gočár zase dům U Černé Matky boží na jednom z nejatraktivnějších míst starého centra v Celetné ulici. V okamžiku, kdy kubisté v klubu ztratili své dominantní postavení, vrcholná fáze tohoto architektonického slohu v Praze prakticky skončila.

Rostislav Švácha:
Lomené, hranaté a obloukové tvary - Česká kubistická architektura 1911-1923

Fotografie: Jan Malý

Typografie: Clara Istlerová

Praha, Gallery 2000
(vyšlo 2001)

215 stran, náklad a cena neuvedeny

Prodává se za 1280 korun

Pozornost kubistů se pak přesunula do Polabí. Tak vznikl například lázeňský dům města Bohdanče od Gočára, Janákovo velkolepé městské krematorium v Pardubicích či Feuersteinovo a Slámovo daleko uměřenější městské krematorium v Nymburku. Pozoruhodnou rozdílnost individuálních stylů jednotlivých architektů vidí Švácha v osobních sporech, které zamezovaly vzájemnému kopírování.

Šváchova publikace je pozoruhodná z několika důvodů. Jednak kvůli autorově textu, rozdělujícímu krátkou kubistickou epochu na tři fáze; vše vrcholí pitoreskně ornamentálním rondokubizmem (nebo také "národním slohem") představovaným Janákovou Adrií a Gočárovou Bankou československých legií. A hlavně je to úžasná publikace díky svému výtvarnému pojetí. Její tři čtvrtiny tvoří jakýsi katalog "příběhů kubistických staveb". Švácha textově a Jan Malý fotografiemi rozebírají v chronologickém sledu detail po detailu každou jednotlivou budovu. Připočteme-li k tomu luxusní typografickou úpravu Clary Istlerové a kvalitní tisk, tak zjistíme, že stavby v knize vypadají mnohdy daleko lépe než ve svém bohužel často oprýskaném reálném stavu. Nadplánovou perličkou je pak kartonový přebal svazku, do něhož je vyříznut kónický ornament "maskující" tvarově odpovídající fotografii na deskách publikace.

Teigova výše zmiňovaná nedůvěra vůči kubistické architektuře je pochopitelná. Funkcionalistickému asketovi byl sloh nesympatický svou okázalostí, svým trváním na "dekorativních" hodnotách. Kubistická generace podle něj - jak napsal ve své stati Moderní architektura v Československu z roku 1947 - "nazírala na stavbu ryze sochařsky; domy, které projektovala, byly vlastně abstraktními skulpturami a nelze ani říci, že to byly obytné sochy, neboť jejich objemy, opsané šikmými a zborcenými plochami, dynamicky a dramaticky komponované bez ohledu na statické zákony a praktické účely, byly vskutku sotva obyvatelné".

Kdo by však dnes nechtěl v těchto nádherných pomnících žít, že? Určitě jsou lidštější než Teigova vize "ideálníh o bytu", který svou velikostí a strohostí nápadně připomíná pozdější komunistické zfušované panelákové kobky pro odevzdané pracující.