Hrdinové snímku, tak trochu Bonnie a Clyde z Berlína konce devadesátých let, prožívají třikrát po sobě stejný okamžik pokaždé však s jiným vyústěním.
Manni - ztvárnil jej Moritz Bleibtreu, známý u nás už z jiné generační gangsterky Klepání na nebeskou bránu - ztratil sto tisíc marek, které má za dvacet minut odevzdat drsnému překupní kovi. Zoufale volá své dívce Lole a ta vybíhá do ulic s jediným cílem: v dané lhůtě sehnat a doručit příslušnou částku, jinak její přítel zemře. "Utíkající postavou jsem se pokusil vyjádřit výbušnou dynamiku, díky níž jsou populární akční filmy, ale také emoce - lidé v pohybu přece vždy vyjadřují pocity, zoufalství, štěstí, cokoli," vysvětluje režisér Tom Tykwer. Chtěl prý, aby Lola diváky uchvátila, vedla je za sebou a dala jim okusit "jízdu na horské dráze, potěšení z rychlosti bez příkras, divokou honičku s následky".
Nicméně klipový střih, animaci, sugestivní hudbu ve stylu techna - to vše režisér pokládá za nové postupy užité jen "navenek". Formální prostředky podle něj nic nemění na příběhu s prvky klasického dramatu: "Je tu velká a vášnivá láska, jasný akční motiv a také poslání, které celý děj protíná. Koneckonců ve svém poslání se film Lola běží o život nijak neliší třeba od hledání svatého Grálu - jenom s tím rozdílem, že ten symbol tu nahradilo sto tisíc marek." Třiatřicetiletý Tykwer má řadu společných rysů s Qentinem Tarantinem. Je samouk, první film natočil ve dvanácti letech, vedl berlínské kino Moviemento. V roce 1994 s dalšími vrstevníky založil v nezávislé produkční firmě X-Filme společný tvůrčí tým; dnes už tato skupina pravidelně sbírá ceny a spolupracuje s proslulou společností Pandora, díky které jejich tituly překračují hranice. Tykwer má dokonce za sebou už i velký sen všech filmařů - telefonát z Hollywoodu.
Jenže nabízený projekt prý zněl dost nezajímavě. "Točím pouze v místech, kde má látka dává smysl a kde si jej můžu plně uvědomovat. Jasně, Hollywood je možnost - ale pro můj příští film znamená rodný Wuppertal daleko zajímavější místo," říká typický reprezentant autorského filmaře. Lolu sám napsal, režíroval, sestřihal, dokonce se podílel i na hudbě, vydané na velmi úspěšném soundtracku. "Hudba s obrazem rovná se film - a já myslím hudebním způsobem," říká muž, jehož jméno dává německému filmu nové šance.
Manni - ztvárnil jej Moritz Bleibtreu, známý u nás už z jiné generační gangsterky Klepání na nebeskou bránu - ztratil sto tisíc marek, které má za dvacet minut odevzdat drsnému překupní kovi. Zoufale volá své dívce Lole a ta vybíhá do ulic s jediným cílem: v dané lhůtě sehnat a doručit příslušnou částku, jinak její přítel zemře. "Utíkající postavou jsem se pokusil vyjádřit výbušnou dynamiku, díky níž jsou populární akční filmy, ale také emoce - lidé v pohybu přece vždy vyjadřují pocity, zoufalství, štěstí, cokoli," vysvětluje režisér Tom Tykwer. Chtěl prý, aby Lola diváky uchvátila, vedla je za sebou a dala jim okusit "jízdu na horské dráze, potěšení z rychlosti bez příkras, divokou honičku s následky".
Nicméně klipový střih, animaci, sugestivní hudbu ve stylu techna - to vše režisér pokládá za nové postupy užité jen "navenek". Formální prostředky podle něj nic nemění na příběhu s prvky klasického dramatu: "Je tu velká a vášnivá láska, jasný akční motiv a také poslání, které celý děj protíná. Koneckonců ve svém poslání se film Lola běží o život nijak neliší třeba od hledání svatého Grálu - jenom s tím rozdílem, že ten symbol tu nahradilo sto tisíc marek." Třiatřicetiletý Tykwer má řadu společných rysů s Qentinem Tarantinem. Je samouk, první film natočil ve dvanácti letech, vedl berlínské kino Moviemento. V roce 1994 s dalšími vrstevníky založil v nezávislé produkční firmě X-Filme společný tvůrčí tým; dnes už tato skupina pravidelně sbírá ceny a spolupracuje s proslulou společností Pandora, díky které jejich tituly překračují hranice. Tykwer má dokonce za sebou už i velký sen všech filmařů - telefonát z Hollywoodu.
Jenže nabízený projekt prý zněl dost nezajímavě. "Točím pouze v místech, kde má látka dává smysl a kde si jej můžu plně uvědomovat. Jasně, Hollywood je možnost - ale pro můj příští film znamená rodný Wuppertal daleko zajímavější místo," říká typický reprezentant autorského filmaře. Lolu sám napsal, režíroval, sestřihal, dokonce se podílel i na hudbě, vydané na velmi úspěšném soundtracku. "Hudba s obrazem rovná se film - a já myslím hudebním způsobem," říká muž, jehož jméno dává německému filmu nové šance.
