To je muzikant, kterého se celý život snaží napodobovat Paul McCartney, jehož skvělou hru na klavír a extatický zpěv už od dětství obdivuje Elton John, jehož smysl pro svalnaté sebeoslavné řeči kdysi inspiroval i boxera Muhammada Aliho.
Chuck Berry kdysi slavil svůj třítisící koncert. Máte vůbec představu, kolik jste měl koncertů?
Já to nepočítám. Co máš s tím Berrym? To je kamarád! Mě s ním nerozhádáš.
Některé hudební encyklopedie tvrdí, že ve vaší doprovodné kapele prý hrál pár měsíců i začínající Jimi Hendrix.
Ten tam hraje se mnou pořád. Jimi je pořád se mnou. Mám ho v duši.
Letos je vám sedmdesát a slavíte půl století v showbyznysu. Budou nějaké oslavy?
Chystá se slavnostní koncert. Samý rock’n’roll.
Ale vy jste přece dělal i duchovní hudbu, gospel!
Žádný gospel, já dneska hraju jen a jen rock’n’roll.
Vy se ke svým gospelovým nahrávkám nehlásíte?
Já se hlásím ke všem svým deskám. Mám jich víc než sto padesát a všechny jsou dobrý. A všechny jsou rock’n’rollový!
Nicméně se o vás ví, že nejméně dvakrát jste načas nechal rock’n’rollu a věnoval jste se duchovnímu životu.
To už je dávno. Jsem rock’n’rollový zpěvák číslo jedna. Pořád miluji Boha, ale ten je i v rock’n’rollu. Hele, znají mě v České republice?
Určitě.
Tak jim tam hlavně nezapomeň napsat, že já jsem ten hlavní architekt rock’n’rollu. Já jsem vymyslel ten barák, ve kterým dneska všichni pohodlně bydlí. Já a Jimi a Joe Tex a Beatles a Mick Jagger a Wilson Pickett, my jsme jim to postavili!
