Taylor, kterého jsme dvakrát viděli i v Česku (na festivalu Echo Blues Alive v Šumperku na jaře roku 2007 a téhož roku v létě na pražském Music In The Park) proslul originálním a stylově neortodoxním přístupem k hudbě. Je multiinstrumentalista, ovšem nejuznávanější je jeho hra na bendžo.
A právě na to hraje na novém albu v souladu s názvem nejčastěji. A stejně tak jeho hosté, jejichž jména tvoří jakousi "ligu výjimečných" na současné středněvěké bluesovo-písničkářské scéně: Keb´ Mo´, Alvin Youngblood Hart, Corey Harris, Guy Davis. I se dvěma posledně jmenovanými už měli čeští fanoušci tu čest osobně.
Africké bendžo
Bendžo je sice tradičně spjato především s bílým americkým bluegrassem, původně se ale jedná o nástroj s kořeny v západní Africe (jedním z jeho předchůdců je ngoni, instrument, na který virtuózně hraje například Malijec Bassekou Kouyaté, kterého jsme viděli v neděli 1. června v pražské Akropoli).
Stejně tak mělo bendžo nezastupitelnou roli v prvních černých jazzových kapelách i v takzvaných jugbandech, patřících do bluesového šuplíku. A rehabilitovat bendžo jako především afroamerický nástroj chce právě Otis Taylor na tomto albu.
To samozřejmě neznamená, že by z nahrávek jiné nástroje nezněly. Už bylo řečeno, že Taylor není žádný stylový fundamentalista, a tak zde zní nejen klasický akustický instrumentář, ale třeba elektrická lap steel kytara, která některé nahrávky, najmě vynikající cover Hey Joe (coby poctu Jimimu Hendrixovi, jehož předělávka této staré country písně je nejslavnější), krásně "zpsychedeličťuje".
Písně se zdviženým prstem
Převážná většina skladeb je původních, z autorské dílny zúčastněných, najmě samozřejmě Otise Taylora. Vykazují jeho tradiční rukopis nejen hudebně (ostinátní figury, africké prvky), ale i textově – Taylor je takzvaně "angažovaný" písničkář, a tak zde najdeme především rasová témata, ale třeba i trochu kuriózně zdvižený prst proti alkoholu.
V našich krajích má bendžo nezaslouženě trochu špatnou pověst, mnozí jej považují za zprofanovaný nástroj nepříliš důvěryhodnou většinou takzvané "české country". To, co na něj tihle černí mistři hrají, má šanci jeho pošramocené renomé napravit. Pokud si tedy k albu naši posluchači najdou cestu. Což by měli.
Otis Taylor: Recapturing The Banjo
vyd. Telarc/Classic, čas 52:46
hodnocení iDNES.cz: 80 %
