Jednoho dne se Mia Thermopolisová, dcera svobodné a poněkud svobodomyslné malířky, dozví, že je vlastně Amelie Mignone Grimaldi Thermopolis Renaldo, princezna genovská. Prestižní společenský status udělá z dříve opomíjené a nevýrazné dívky hvězdu pronásledovanou médii i kdysi pohrdlivými spolužáky. Nechybí ani další oblíbená figurka známá z podobných selanek - přísná "grand-mere", po jejíž tvrdé kúře její vnučka nosí falešné nehty, účes a la Sharon Stoneová a umí si způsobně sednout.
Nakonec i ty dějové zvraty s náhlým princeznovstvím by se daly skousnout, kdyby Cabotová držela nadsázku a styl a nezačala vysvětlovat, co vysvětlit stejně nejde. Ale proč by nemohla čtrnáctiletá dívka dospět i bez téhle kostrbaté pohádky o popelce, která pronikne do světa elit? Proč by nemohla sama, nejspíše sice pomaleji, leč přirozeněji prohlédnout, že i bez hlubokého dekoltu a s nadměrnou výškou můžete být šťastná a matematika se dá při troše vůle zvládnout alespoň na čtyřku? Ještě že Cabotová umí hrát na příjemně ironickou notu, která si zakládá na nejrůznějších seznamech domácích úkolů či případných lásek.
Konečně nejen pro tuhle strategii připomínají Princezniny deníky mladšího a literárně neohrabanějšího sourozence zápisků Bridget Jonesové. I tady se vše točí kolem hledání ideálního partnera, přičemž se tu objevuje hlavní paradox: můžete být mladí a krásní, ale cítit se musíte staří a šerední. Když na třicetiletou Bridget platí charakteristika přestárlá bečka stejně jako lepá žena v nejlepším věku, proč by o čtrnáctileté vyhublé dívce nešlo říct dlouhonohá kráska? Záleží jen na úhlu pohledu. A jak Mia, tak Bridget vidí samy sebe a svou budoucnost až obsedantně skepticky. Jen mě tak napadá, zda by nějaká autorka těchto vtipných oddychových románů dokázala stejně poutavě psát i o hrdince, které je padesát, opustil ji manžel a s jejím účesem nic nespraví ani ten nejlepší kadeřník.
|
Meg Cabotová: |
|
Přeložila Eva Lapáčková |
|
Euromedia Group - Knižní klub |
|
Praha 2001, 230 stran |
|
Náklad neuveden |
|
Cena 169 korun |
|
Na motivy knihy vznikl film |
Konečně nejen pro tuhle strategii připomínají Princezniny deníky mladšího a literárně neohrabanějšího sourozence zápisků Bridget Jonesové. I tady se vše točí kolem hledání ideálního partnera, přičemž se tu objevuje hlavní paradox: můžete být mladí a krásní, ale cítit se musíte staří a šerední. Když na třicetiletou Bridget platí charakteristika přestárlá bečka stejně jako lepá žena v nejlepším věku, proč by o čtrnáctileté vyhublé dívce nešlo říct dlouhonohá kráska? Záleží jen na úhlu pohledu. A jak Mia, tak Bridget vidí samy sebe a svou budoucnost až obsedantně skepticky. Jen mě tak napadá, zda by nějaká autorka těchto vtipných oddychových románů dokázala stejně poutavě psát i o hrdince, které je padesát, opustil ji manžel a s jejím účesem nic nespraví ani ten nejlepší kadeřník.
