Levellers: Pořád jsme punkeři

Anglická skupina Levellers oslaví za rok patnáct let existence. Říkávalo se o nich, že jsou to kultivovanější Pogues - to mělo znamenat punk křížený s folkovými prvky. Dnes už existuje málo známých souborů, které mají houslistu, a muzikanti střídají elektrické kytary s mandolínami a banjem. "Pořád nás to baví," tvrdí Mark Chadwick, vedoucí kapely, která ve středu vystoupila v pražském Paláci Akropolis.

Levellers - Levellers6 | foto: and

Levellers ovšem tvrdě pracují: rok co rok křižují Anglii i Evropu, píší nové a nové skladby. "Nejlepší ze stovek podobných kapel, jimiž se anglické hospody jen hemží," napsal před lety anglický recenzent.

V Praze jste byli několikrát. Zvláště vaše vystoupení na koncertu Neila Younga vám tu získalo hodně příznivců. Co se od té doby událo?
Vydali jsme dvě další alba a kompilaci nejlepších skladeb, rozešli jsme se s naším vydavatelem. Firmu China, kde jsme začali nahrávat, koupil jeden z takových mamutů. S nimi se nedalo komunikovat; byli jsme pro ně moc nekonformní. Nerozuměli nám, navíc měli na starosti několik tuctů jiných souborů, komerčně úspěšnějších než my. Vydělávali na nás, ale málo na to, aby se námi víc zabývali.

Vaše nové album se jmenuje Zelené ostří se zvedá. Máme v tom hledat nějaké radikálně ekologické poselství?
Tenhle symbol se objevil v jedné písni, kterou jsme napsali už před deseti roky: Dělej něco pro zlepšení kvality svého života a celé naší situace. Týká se to plýtvání zásobami na Zemi, ničení ovzduší, ale taky vztahů mezi lidmi.

To je od dob punku pořád stejné téma.
Však my se dodnes považujeme za punkovou kapelu. Říkejte nám rockoví Kelti nebo jak chcete, přístupem k hudbě jsme pořád punks. Na to nemusíme mít číra. Punkerem v duši můžete být celý život.

Na punkery jste taky hezkých pár let pohromadě. Co ponorková nemoc?
Především jsme léta přátelé a lidé stejných či alespoň podobných názorů. Náš kytarista to zase vysvětluje tak, že jsme pořád ještě nenapsali tu pravou písničku. A pak, naše kapela jako celek je mnohem významnější než její součásti. Bez ní by nikdo z nás nic neznamenal. Máme i další pravidla, která zajišťují férové vztahy. Například dělíme honoráře stejným dílem.

Stýkáte se i mimo kapelu?
Samozřejmě. Vždyť jsme všichni z Brightonu. Máme takový podnik, který je zároveň naše zkušebna, nahrávací studio, výčep a klub. Kdyby ho nebylo, asi bychom se brzy rozpadli.

Je tam otevřeno i pro veřejnost?
Tak napůl. Kdo chce přijít, může. Zkouší tam i jiné kapely, pravidelně tam chodí naši přátelé. Někdy je tam dost hlučno.

Jedním z největších problémů kapel, které se zabývají sociálními tématy, je komunikace s těmi, jejichž názory hlásají. Takže ten váš klub je takovým komunikačním centrem?
Jistě. Samozřejmě ne jediným. Kdykoli jsme na cestách, snažíme se být s našimi fanoušky v co nejužším kontaktu. Bez denního styku s lidmi by naše hudba nemohla existovat.