"Otáčí se, jako se cirkus točí po světě, připomíná kulatou manéž, to, co předvádí, je magické a diváky to přivádí k údivu, nakonec však její magie trvá jen chvíli," směje se jeden z členů souboru, Mads Rosenbeck, ve starém karavanu, který je teď zaparkovaný mezi stany na pražské Letenské pláni. Před ním pobíhá maskot cirkusu, štětinatý divočák pojmenovaný opět – Volchok.
K cirkusu jak slepý k houslím
Podle Rosenbecka je těžké vymezit hranici mezi novým a tradičním cirkusem, oba žánry si nekonkurují, respektují se a navzájem k sobě odkazují. Nový cirkus vznikl v sedmdesátých letech ve Francii, kde jsou dnes dokonce i jeho školy.
"Rozdíl mezi novým a tradičním cirkusem se dá přirovnat k rozdílu mezi moderním tancem a baletem. Postupně jsme překračovali stereotypy spojené s tradicí, přidávali nové divadelní prvky. Naopak třeba nepracujeme se zvířaty," vysvětluje Rosenbeck.
"Jsme herci, akrobaté, žongléři, artisté, všechno dohromady. Nikdo z nás v Cirque Trottola však nepochází z klasické cirkusácké rodiny a k tomu, čím se živíme, jsme se vlastně dostali jako slepí k houslím," dodává. Sám se prý během dospívání dva roky jen potloukal, než se úplně náhodou setkal se starším cirkusákem a zjistil, že tenhle svět ho fascinuje.
Představení Volchok, s nímž se dnes večer Cirque Trottola na Letné představí, je variací na touhu po návratu do dětství. Velké balony či spíš balíky ušité z šifonu, jež se na scéně objeví, slouží jako metafora břemene, které si všichni neseme.
Představení se skládá z jednotlivých artistických čísel – sled výstupů v tradičním cirkuse přitom nový cirkus často kritizuje, konkrétně Cirque Trottola ho však má rád a ve svých představeních tenhle méně divadelní postup využívá.
Letní Letná hlásí další slavný cirkus
|
Po souboru Cirque Trottola hlásí organizátoři letošního festivalu Letní Letná dalšího předního zástupce francouzského nového cirkusu –soubor Le Boustrophédon. Od 27. do 31. srpna zahrají jeho členové působivé představení Court-Miracles založené na cirkusovém umění a mistrovské práci s loutkami, které se na jevišti mísí s živými herci.Volchok vznikal půl roku, předcházely mu náročné tréninky, které denně zabíraly několik hodin. Všechno musí být přesně secvičené, pro improvizaci není prostor, hlavně proto, že jde často o nebezpečné výstupy. "Je to riskantní, ale my už rizika známe a bereme je jako součást povolání," říká Bonaventure Gacon, Rosenbeckův kolega.
Neberte nám ducha
Většina francouzských cirkusů kočuje po celý rok, Gacon má sice trvalé bydliště v chatě v Provence, doma se však cítí v karavanu. Jenže život u cirkusu odpovídá romantickým představám jen z poloviny. "Samozřejmě, že i v moderní době zbývá hodně svobody a volnosti, kterou lidé u cirkusu hledají a také ji najdou. I my však musíme vyplňovat úřední formuláře, dodržovat termíny, které máme nasmlouvané na festivalech, jako je tenhle pražský, stavět šapitó, máme zodpovědnost za karavan a občas na nás dolehne rutina každodenního tréninku," vysvětluje Gacon.
Podle něj svobodě ubírají i akademické definice nového cirkusu, o které usilují jeho teoretikové. Cirque Trottola také například nedovoluje své představení filmovat – prý právě proto, že by to spoutalo jeho svobodného ducha.
