Všichni patří mezi miláčky publika: domácí Cirk La Putyka, francouzští Cahin-Caha, účastníci prvního ročníku Letní Letné, loňský švédský Cirkus Cirkör. Poprvé se představují dohromady v jednom večeru. Letní Letná začala projektem Lacrimae, k vidění bude do 26. srpna.
Lacrimae je plánováno jako triptych, tedy tři samostatné inscenace, a tak se objeví na příštím ročníku festivalu. Soubory mohly pracovat dohromady a vzájemně se inspirovat na workshopech. Letošní verze ukazuje dílo ve stadiu zrodu – všechny kompanie mají k dispozici asi půlhodinu, režijní dozor převzal Rosťa Novák z La Putyky. A jak říká – nebylo to lehké. Nejen proto, že jsou pohromadě tři režiséři. Soubory mají odlišnou poetiku, inscenace jsou v jiné fázi zkoušení. "Většinu věcí tvoří jednotlivé výstupy, takže když je položíte za sebe, získáte čtrnáct sólových čísel. To je jednoduché, ale nezajímavé řešení. Pokusil jsem se, aby na sebe vzájemně navazovaly," popisuje Novák.
Oblečené stromy
Každý z účastníků našel své téma a ta se i přes vnějškovou odlišnost stýkají. La Putyka své pojmenovala risk a handicap. Přímočaré vysvětlení by nabízelo spojitost s kousky akrobatů, kterým při chybě hrozí zmrzačení. "Chceme jít za první asociace. Risk je vědomá i nevědomá věc a handicap nemusí být fyzický. Nejriskantnější jsou ty nejkřehčí věci," říká Rosťa Novák.
Cahin-Caha diváky šokuje použitím nahoty. Pro principála Daniela Gulka je motivem intimita a tělesnost. "Na okolí se nedíváme, nýbrž ho fotíme.
BOX - hodnocení
Neprožíváme, zaznamenáváme. Komunikujeme hlavně elektronicky," říká Gulko, jenž se zamyslel, co zbude, když se od věcí oprostíme. "Zůstává jen holé tělo, obnažené smysly a otázky, co je rozkoš, bolest, kontakt." V souvislosti s přechozími vypadá téma Cirkusu Cirkör skoro humorně. Jde totiž o pletení. Jenže to je metaforou neustálého namáhání se, pachtění se, toužení po něčem, přičemž po dosažení cíle se nezjeví uspokojení, ale spíš nová touha. "Co je smysl života? Co když je to právě usilování?" uvažuje režisérka Tilde Bjöforsová. Pletení ji přivedlo k fenoménu urban knitting, kdy lidé oblékají do svetříků třeba stromy, nebo k hnutím "pletením za mír".
"Je to trochu legrační, ale pro pletařky představuje formu meditace. Můžeme se ptát, proč nebojují za lepší svět smysluplněji. Jenže co když je chtění motorem všeho? Klubka vlny nám nabídla hodně podnětů," dodává Bjöforsová.