Frank Turner

Frank Turner | foto: Mighty Sounds

RECENZE: Že v létě vycházejí jen slabé desky? To už dávno neplatí

  • 3
Že je léto slabá sezona na dobrá alba, už v zrelativizovaném světě hudebního byznysu není pravda. Stačí si třeba pozorně pustit aktuální desky Franka Turnera, HEALTH nebo Alberta Hammonda Jr.

Pokud se v hledání toho, co nového do přehrávače, pustíte v rozhledu trochu dále než většina tuzemských rozhlasových dramaturgů a zkusíte desky, kterým se daří v zahraničních žebříčcích či recenzích, dá se toho hodně objevit.

Frank Turner - Positive Songs For Negative People (70 %)

Typickým příkladem je album britského písničkáře Franka Turnera, který i přes svou šprtskou vizáž vzešel z punkové a hardcorové scény. Prvenství v britském žebříčku prodejnosti mu sice o fous uteklo, ale jeho šestá sólová deska Positive Songs For Negative People by si je zasloužila.

Coby písničkář totiž – s kapelou The Sleeping Souls za zády – piluje svůj neotřelý přístup k folku, který kombinuje s tvrdšími kytarami i punkovými texty, výrazem a sdělením. Už podle názvu je Turner nenapravitelný liberál. A k tomu má nezpochybnitelné nadání napsat silný melodický háček a refrén, za který by se nemusel stydět ani Bruce Springsteen. Když se do toho s kapelou opře tak jako v druhé písni Get Better a doplní to sloganem „Můžeme být lepší, protože jsme ještě nechcípli“, je zřejmé, že je ve formě.

Jeho nespoutanost se smyslem pro melodičnost doplňují i klidnější a víc akusticky pojaté kusy, ve kterých se však Turner až zbytečně zbavuje své kouzelné kombinace folku s punkem. Pokud je to začátek jeho cesty k obyčejnosti, je zatím naštěstí líná a pomalá. Třiatřicetiletý muzikant zůstává svou drzostí i smyslem pro neurvalou hitovost jedním z nejzajímavějších současných britských folkařů.

HEALTH - Death Magic (75 %)

Z úplně jiného ranku je novinka americké formace HEALTH, která pochází a inspiraci čerpá z líhně kolem Los Angeles. Bývají zařazováni do noise rocku, na albu Death Magic však do svého zvuku nechali hodně promluvit elektroniku. Je to jejich třetí deska a píše se o ní hlavně v souvislosti s přijetím jistých písničkových pravidel a „čistoty“ zvuku, kterou novinka oproti předchozím nahrávkám pozoruhodné formace má. To neznamená, že by HEALTH začali dělat kdovíjak obyčejné a tradiční písničky.

Stále sází na monotónně repetitivní zpěv v kombinaci se skvělým sounddesignem a nevynechávají zvláštní rytmické a zvukové vření a úlety. Jejich hlavní silou je práce s atmosférou a ochota počkat si na „správný“ okamžik, aby písnička vyzněla. Třeba tak jako elektropopový klenot Life, který z desky překvapivě a příjemné ční, a přitom i zapadá. Už kvůli němu se vyplatí album naposlouchat a jít se podívat 17. října do pražského klubu MeetFactory, kde HEALTH zahrají naživo.

Albert Hammond Jr. - Momentary Masters (80 %)

Na rozdíl od zpěváka The Strokes Juliana Casablancase se jejich kytarista na sólových deskách nepropadá do kdovíjakých experimentů. Aktuální Momentary Masters je jako příručka chytlavého rockového písničkářství.

Hammondův rukopis je rozpoznatelný, jeho skladatelství mnohem víc soustředěné než v minulosti. Album Momentary Masters tak v druhém plánu připomíná nejlepší okamžiky z prvních nahrávek The Strokes než kapela, která kdysi přinesla další kolo kytarové revoluce, v tom, co dělá, začala hledat větší umění. A je to příjemná deska.