Spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Doris Lessingová

Spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Doris Lessingová | foto: archiv

Lessingová má všechny pitomé ceny pohromadě

Ženská i levicová klika teď pravděpodobně jásají. Zasloužilá britská spisovatelka Doris Lessingová rozšířila nepříliš početnou řadu žen, kterým se podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu.

Zároveň je ve svých bezmála osmaosmdesáti letech nejstarší osobností, kterou Švédská akademie touto prestižní poctou obdařila. Podobně jako volba Rakušanky Elfriede Jelinekové před třemi lety i toto rozhodnutí nejspíš vzbudí protichůdné ohlasy.

Zdání klame: autorka, která na fotografiích působí jako milá babička, hýčkající v náručí své milované kočky, dokáže být poměrně jedovatá debatérka, která si nebere servítky vůči mužům ani ženám, mění styly a vlivy (komunismus, perský súfismus, sci-fi) a stále dokáže překvapit.

Třeba svou letošní novinkou The Cleft o mytickém světě žen, do kterého proti všem opatřením vstoupí muži.

"Dařilo se mi posledních třicet let. Dostala jsem v Evropě všechno, co se dalo. Každou pitomou cenu. Mám radost, že je mám pohromadě,“ reagovala Lessingová s typickou břitkostí – zpráva ji dostihla s dvouhodinovým zpožděním, právě když vystupovala z taxíku.

Ale Lessingová nebyla úplně přesná. Třeba nejvýznačnější britskou Man Bookerovu cenu nikdy nedostala.

Lessingovou si přivlastňují mnohé směry a ideologie, ale autorka, v 50. letech členka britské komunistické strany, kterou za její román Zlatý zápisník zbožňují feministky, už je neprožívá. V jednom z rozhovorů z posledních let podotkla, že lidé by nejdříve měli myslet, než začnou vykřikovat slogany.

Za svůj bohatý život prožila a protrpěla mnohé. Narodila se v Persii, dnešním Íránu, vyrůstala v Jižní Rhodésii, kam se její rodina neprozřetelně uchýlila s vidinou lepších vyhlídek.

Život na rozlehlé farmě v buši byl tvrdý. Lessingová na něj později vzpomínala se smíšenými pocity, možná to však bylo komplikované dětství, které ji připoutalo k literatuře a vzdálilo školní docházce, kterou nepovažovala za tolik důležitou jako knihy. Své formální vzdělání ukončila ve čtrnácti letech.

Vystřídala řadu zaměstnání, dvakrát se vdala a dvakrát se rozvedla, podruhé s židovským imigrantem Gottfriedem Lessingem, s kterým se poznali ve skupině marxistů.

I když Lessingová psala od svých deseti let, první knížka jí vyšla až roku 1950 v Londýně. Román Tráva zpívá se otevírá vraždou bělošské farmářky Mary Turnerové, ke které se okamžitě přizná černošský sluha.

Za zdánlivě jasnou zápletkou se však odehrává tragédie zhrzené lásky, lítosti, odporu a pomsty.

"V celé zemi přelétli zprávu se senzačním titulem a každým projel záchvěv rozhořčení spojený bezmála s uspokojením, jako kdyby to dotvrzovalo jakési přesvědčení, jako kdyby se stalo něco, co se dalo očekávat. Když domorodci kradou, vraždí nebo znásilňují, jen tím potvrzují představy bělochů," píše Lessingová ve slavném románě, který loni vyšel v novém českém vydání.

Silné sociální cítění a africké zkušenosti se promítly i do řady dalších autorčiných děl – Češi je mohou objevovat ve výborech Africké povídky a Mraveniště, v nichž Lessingová zpochybňuje britský kolonialismus, odsuzuje nadřazenost a pokrytectví.

Má cit pro psychologii, niterné pocity, touhy a zjevné frustrace, zejména ty ženské, což zúročila v povídkách Muž a dvě ženy či ve svém asi nejvlivnějším díle Zlatý zápisník z roku 1962.

Ženy její generace ho chápou jako mezník v ženské emancipaci, autorka si však na nálepky a pocty příliš nepotrpí. Když jí před lety nabídli titul Dáma Britského impéria, s díky odmítla – nic absurdnějšího si neuměla představit.

,