Mnohé z těchto skladeb zpíval nejméně tisíckrát, když vystupoval na palubách zámořských lodí, avšak teprve nyní si je mohl natočit tak, jak si přál, se symfonickým orchestrem zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů.
„Desku Symphony and Evergreens jsem připravoval dva roky. Jenom její natočení přišlo na tři čtvrtě milionu korun. Je to opravdu velice drahé. Ale je to to nejlepší, co může být. Pracovat se symfonickým orchestrem je pro člověka, jako jsem já, vrchol kariéry. Splnil jsem si přání a jsem velice rád,“ říká zpěvák.
* Podle jakého klíče jste vybíral písně?
Snažil jsem se, aby to byla perla vedle perly. Ani jednu z vybraných skladeb bych neodsunul na druhé místo. Myslím, že jsou všechny na prvním. Sentimental Journey, Summertime, White Christmas a tak dále. Já jsem desku produkoval, všechno jsem zařizoval. Myslím, že lepší desku už neudělám. Chtěl jsem si ji vydat už před půldruhým rokem k mým šedesátinám, ale museli jsme překonat spoustu zádrhelů. Nyní jsem rád, že s ní stihnu aspoň letošní Vánoce.
* Vámi nazpívané písně se objevují na deskách ve stovkách provedení nebo vydání. Co k nim člověk může přidat nového?
Třeba aranžmá. Některá jsem si nechal napsat od pana Aleše Podařila, jiná jsem si dovezl z Ameriky. Jsou to úpravy pro velký orchestr. Samozřejmě záleží také na interpretovi. Každý zpěvák zazpívá evergreeny jinak. Jsou to většinou písničky o lásce. Myslím, že lásku má rád každý. Píseň Somewhere se mnou zpívá moje dcera Tereza, která má na desce ještě dvě sólové písně. Jsem rád, že se ke mně přidala, tahle muzika je podle mě nestárnoucí. A jednou to pro ni bude památka na mě. Tereza zpívá jiný žánr, rythm and blues, ale swing i jazz zvládá skvěle.
* Zpíváte ty písně jinak než třeba před dvaceti lety?
Určitě. Měl jsem rakovinu, po operaci se mi hlas změnil do hrubšího rejstříku. Říká se, co tě nezabije, to tě posílí. Je zajímavé, že většině lidí se můj hlas líbí nyní víc, než když byl předtím zdravý. V devadesátém čtvrtém jsem měl vlastně umřít. Přežil jsem díky profesorovi Romanu Kostřicovi, který mě operoval, a zásluhou jeho týmu onkologů a dalších lidí, kteří mi také pomohli. Tak jim na všech mých hudebních nosičích děkuji. Nebýt jich, nebyla by ani tahle deska.
* Ovlivnila vás těžká životní zkušenost natolik, že zpíváte písně i s jiným prožitkem?
Já si myslím, že je to spíš věkem. Člověk získá určitý nadhled. Více si vážím některých věcí, žiju myslím zdravěji. Dříve jsem si ničil život cigaretami. Letos jsem byl na operaci s hlasivkami. Už jsem takřka nemluvil, pak jsem byl tři týdny na léčení v Luhačovicích a u moře na Kypru. Jsem rád, že můžu znovu zpívat, točit desky a dělat to, pro co jsem se narodil.
* Kterou píseň jste zpíval nejčastěji?
Myslím, že jednak My Way od Franka Sinatry, jednak Yesterday od Beatles. Summertime vlastně taky.
* Zpíval jste je už tisíckrát?
Určitě vícekrát. Píseň Yesterday jsem zpíval, hned jak se objevila, to mi bylo nějakých šestnáct let. Na lodi jsme ji hráli denně. To se nedá vůbec spočítat.
* Připravíte koncerty se zlínskou filhamonií, představíte tuhle desku naživo?
Možná ano, musím si k tomu najít čas a prostředky. Určitě ještě něco uděláme. Loni jsem měl tři koncerty se symfonickým orchestrem. Vyšlo DVD Koncert v opeře, které je natočeno k mým šedesátinám, zpíval jsem také s Pražským symfonickým orchestrem. Další koncert jsem měl se zlínskou filharmonií v Ostravě a v Hradci Králové.
* Hrajete ve filmu Ostrov svaté Heleny. Jak jste se k němu dostal?
Náhodou. Splnil se mi sen, vždycky jsem si přál zahrát si ve filmu. A najednou jsem dostal jako neherec nabídku na hlavní roli ve filmu, kde hraje také Bolek Polívka nebo Pavel Bobek. Ostrov svaté Heleny je životní příběh zkrachovalého hudebníka, kterého opustila rodina. Film se natáčel z šedesáti procent v Rumunsku v opuštěné vesnici v Banátu. Moji dceru hraje Tatiana Vilhelmová, má filmové jméno Helena. Lidi tam žijí jakoby padesát let zpátky. Vodu chytají ze střech do umělých nádob, mnoho z nich nemá elektrický proud, povrch silnic tvoří jen hlína a kamení. Tamější Češi můžou požádat o návrat do vlasti, ale staří jsou tam už zakořenění a nechtějí to opustit. Potkal jsem tam spoustu nádherných lidí, třeba Václava a Marii Táborských, kteří ve filmu rovněž hrají. Jsem zvědavý, jestli se film bude líbit lidem.
* Cítíte se tedy vytížený?
Já jsem dost vytížený. Nikdy mě nebavilo ležet a nic nedělat. Teď jsem napsal novou knížku Moře, přístavy a lásky. Vzpomínám na své mládí a na čas až do roku 1994. Prožíval jsem nádherný život na mořích. Knížku pokřtím 5. prosince společně s touhle deskou.
