Ten předem deklaroval, že nechce hopkající zvířátka ani popisnou dětskou operu, nýbrž metaforu k lidskému světu. Ovšem zvířátka nakonec stejně nemohou nehopkat. Slepice jako by z dětské opery přímo vypadly. Ale to nakonec nevadí.
Výtvarně je totiž v produkci leccos půvabného, počínaje zešikmenou plochou s naznačenými stromy přes "skládací" miniaturní hospodu U Pásků a myslivnu až po víceúčelové malé točny, které vtipně znázorňují třeba "pohyblivé těžiště", o němž dumá Rechtor cestou z hospody. Výrazné jsou i kostýmy inspirované dvacátými lety, zvláště ten liščí, i když to rozhodně není poprvé, co je Bystrouška pojata jako lidská bytost.
Pomoc výtvarné poezie
Problém představuje snaha vsunout do hutného díla další dějovou linku, sledující zálety Revírníka posedlého lehkomyslnou, v libretu pouze zmiňovanou Terynkou, její zradu a nakonec mužovo zestárnutí a zázračné zmoudření tváří v tvář přírodě. Víc než chtěná a ne zcela logická zkratka z nápadu nevzešlo.
Revírník v podání Svatopluka Sema sice rázně běhá po jevišti, laškuje se svou milovanou, ale postrádá v hudbě přítomnou lidskou hloubku, a to i v pěveckém projevu. Lenka Máčiková jako Bystrouška působí roztomile a elegantně, její hlas je však dost malý a nezřídka ho překrýval orchestr, který navíc dirigent Robert Jindra nevedl příliš citlivě, při premiéře se daly slyšet i kazy. Celkovou hudebně-pěveckou monotónnost vyvážila výtvarná poezie jen částečně.
