Leonskaja hrála (a současně natáčela pro Teldec) Chopinův Koncert č. 1 e moll, dílo vznikající v časové blízkosti polského revolučního povstání proti ruské nadvládě roku 1830, a snad proto při vší hloubavé básnivosti "beethovenovsky" výbojné a energické. Umělkyně je svým vystupováním na první pohled nenápadná, ale disponuje suverénní technikou, je velmi osobitá ve volbě temp a dynamických odstínů, zaujme i detailním cizelováním každého tónu, každé fráze. Potvrdila, že má své pevné místo mezi nejlepšími klavíristkami a klavíristy naší doby a že její opětovné pozvání do Prahy patří k nejlepším počinům sezony našeho prvního tělesa. Filharmonie přitom Leonské sekundovala jaksepatří profesionálně: orchestr (pro nějž Chopin jinak příliš nekomponoval) se tu totiž s výjimkou poměrně rozsáhlé introdukce omezuje skutečně spíše jen na doprovodnou úlohu.
Druhá polovina večera naopak patřila cele filharmonii a jejímu šéfdirigentovi Vladimiru Ashkenazymu, jenž si zvolil jedno z klíčových děl české hudby dvacátého století, smuteční symfonii Asrael od Josefa Suka. Skladatel se při jejím komponování vyrovnával nejen se smrtí svého tchána Antonína Dvořáka (jehož památce chtěl původně skladbu věnovat), ale i se ztrátou manželky Otýlie, která otce-skladatele nečekaně následovala o pouhý rok později. Ashkenazy řídil tragické veledílo s velkou zaníceností i zasvěceností, členové orchestru podali pod jeho vedením mimořádný koncentrovaný výkon nejen jako celek, ale předvedli své schopnosti i v sólových pasážích; například houslového sóla se výborně zhostil koncertní mistr Miroslav Vilímec.
Druhá polovina večera naopak patřila cele filharmonii a jejímu šéfdirigentovi Vladimiru Ashkenazymu, jenž si zvolil jedno z klíčových děl české hudby dvacátého století, smuteční symfonii Asrael od Josefa Suka. Skladatel se při jejím komponování vyrovnával nejen se smrtí svého tchána Antonína Dvořáka (jehož památce chtěl původně skladbu věnovat), ale i se ztrátou manželky Otýlie, která otce-skladatele nečekaně následovala o pouhý rok později. Ashkenazy řídil tragické veledílo s velkou zaníceností i zasvěceností, členové orchestru podali pod jeho vedením mimořádný koncentrovaný výkon nejen jako celek, ale předvedli své schopnosti i v sólových pasážích; například houslového sóla se výborně zhostil koncertní mistr Miroslav Vilímec.
|
Fryderyk Chopin: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll |
|
Elisabeth Leonskaja, Česká filharmonie, dirigent Vladimir Ashkenazy |
|
Dvořákova síň Rudolfina |
|
Praha 19. listopadu |
