Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Teologie, rocková hudba a orgasmus. U Cohena jsou ve vyrovnaném poměru

  15:43aktualizováno  15:43
Na českém knižním trhu je Leonard Cohen z osobností svého druhu asi nejzastoupenější. Vyšlo toho od něj a o něm víc než o Bobu Dylanovi. Novinka Leonard Cohen: Život, hudba a vykoupení patří k nejlepším.

Leonard Cohen převzal 19. října 2011 ve Španělsku Cenu prince asturského | foto: Reuters

Začalo to vlastně už v roce 1980, kdy jeho medailon a překlady nejznámějších textů byly součástí legendárního sborníku Víc než jen hlas. V roce 1995 přišlo nakladatelství Votobia s první velkou knihou o Cohenovi. Jmenovala se Život v umění a vydavatelství zájem tak přecenilo, že byly knihy za pár měsíců plné výprodeje.

Leonard Cohen (obal knihy)

To však jiné nakladatelské domy naštěstí nezastrašilo, zvláště po Cohenově návratu na hudební scénu a třech famózních pražských koncertních zastávkách. Postupně tedy například vyšlo několik výborů Cohenovy poezie, celých básnických sbírek i jeho první dva romány. Nabídku biografické literatury o kanadském umělci posílil v roce 2013 titul Pozoruhodný život a nyní tedy Život, hudba a vykoupení od amerického autora Liela Leibovitze.

Duchovní portrét

Titul to už lehce naznačuje a kus pravdy na tom je: Leibovitz hovoří o tom, že se nesnažil napsat klasickou biografii hudebníka, nýbrž cosi jako duchovní portrét. Skutečně, duchovní rozporuplnost je u Cohena jedním z velkých témat - kdybychom je chtěli zlehčit a zbanalizovat, mohli bychom hovořit o „rabínově vnukovi zpívajícím písně o Kristu za zdmi buddhistického kláštera“.

Leonard Cohen

Leibovitz však bere onu duchovní stránku Leonarda Cohena mnohem šíře, jinak to u něj ani nejde. Sám o svém přístupu k psaní umělcova portrétu říká: „Některá témata jako teologie, rocková hudba nebo orgasmus, sevřena vazbou knihy, nezřídka ztratí svůj říz, přičemž valná většina Cohenova díla přímo překypuje všemi třemi ve víceméně vyrovnaném poměru.“

A k samotné metodě práce dodává: „Zkoumat je do hloubky, aniž bychom je připravili o jejich vitalitu, znamená všímat si jich v jejich přirozeném prostředí.“ To se Leibovitzovi skutečně daří, a daří se mu to popsat srozumitelně a velmi živě.

Mesiáš na festivalu

Hned první kapitola, jakési předznamenání, než se začne chronologicky odvíjet Cohenův příběh s oněmi duchovními, ale zejména uměleckými odbočkami, pojednává o slavném britském festivalu Isle of Wight v roce 1970. Tolik jsme se o něm (na rozdíl od jeho o rok staršího woodstockého předchůdce) v češtině ještě nikde nedočetli.

Leonard Cohen

Běžný posluchač rockové hudby ví o jeho existenci, ví, že tam odehrál slavné vystoupení Jimi Hendrix a Miles Davis, a tím to obvykle končí. O jeho doslova apokalyptickém průběhu vydává Leibovitz až naturalistickou zprávu.

A to proto, aby detailně popsal, jak coby deus ex machina sestoupil mezi zešílevší hippies zakládající požáry právě Leonard Cohen, bezmála coby nějaký prorok nového kultu, a svým kultivovaným hlasem a tichými písničkami šestisettisícový dav uklidnil.

To je však jen expozice, životní příběh Leonarda Cohena se vzdaluje mesiášství, jakkoli bychom jej dnes, s šedivými vlasy, v obleku, smekajícího a klečícího před publikem, možná jako spasitele rádi viděli.

Leonard Cohen

Cohen měl sice koníčky, jež příslušely jeho době i jeho stavu, počínaje zástupy žen až po zálibu v drogách, ale po umělecké stránce vlastně vždycky stál mimo.

Leibovitz cituje velice přesný postřeh žurnalisty Bruce Headlama: „Na beatnika byl příliš mladý, na folkového zpěváka příliš starý, a že chce změnit tvář kanadské literatury, prohlásil dříve, než vůbec nějaká existovala. Poblíž Nashvillu v Tennessee pobýval předtím, než country znovu přišla ke slovu, a v osmdesátých letech, kdy všichni hýřili barvami, on zůstal černobílý.“

Dodejme, že i proto je tak milovaný.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.