Na co se tedy můžeme těšit?
Doufám, že to bude hlubší a zajímavější než první deska. To říká sice každý, ale prostě bych byla ráda, kdyby to byl krok dopředu. Jako autorka jsem vyrostla a mám víc o čem mluvit. A očekávám i temnější motivy, protože se nebojím zpracovávat taková témata.
Teď je řeč spíš o textech, nebo o muzice?
Obojí. Nasála jsem hodně inspirace jak od Ondry Fiedlera, který bude desku opět produkovat, tak od ostatních kapel a z nejrůznějších svých zážitků. Nezbývá než tu inspiraci v něco přetavit a na to jsem teď připravená.
Lenny loni ovládla ceny Anděl.
Je ten posun vědomý? Umím si představit, že u textů víc než u hudby.
Je to přesně tak. Většinou sednu k pianu bez jakéhokoliv očekávání. Snažím se trochu bránit různým „songwriting sessions“, které jsou teď v módě, protože nemám ráda plánované psaní ve stylu – teď jsme si vyhradili dvě hodiny, tak si sedneme a něco napíšeme, i když se nám nechce. Když to z vás jde přirozeně, je ta skladba většinou i kvalitnější.
Mluvíte i o inspiraci ostatními hudebníky. Tam pak hrozí, že nevědomky někoho vykradete, ne?
To se může stát. Ale já mám fakt široké spektrum toho, co poslouchám, takže se spoléhám na… a teď to bude znít blbě…
… že to nikdo nepozná?
No přesně! (smích) Ale vážně. Ta inspirace plyne z více směrů. Chodím na výstavy, ráda čtu, třeba i poezii. Zaujme mě báseň, její téma, třeba zní nepoužiju ani slovo, ale napíšu píseň o tom.
Lenny – Hell.o
Byl pro vás uplynulý rok hodně hektický?
O Silvestru jsem nad tím přemýšlela. Předloni v prosinci se jednalo o tom, že by se Hell.o potenciálně mohlo dostat do italských rádií. Ještě o Vánocích jsem si o tom jen tak snila. A na konci loňského ledna přišla zpráva, že už ten singl má v tamních rádiích i nějaké umístění. Takže nikdy nevíte, co se vám jednou písničkou v životě změní.
Jaká je teď vlastně vaše pozice v Itálii?
Já se pořád cítím jako začátečník a opak by byl asi i nezdravý. Jezdím tam s velkou pokorou. Ale pak třeba hrajeme na akci velkého rádia, přijde hodně lidí a v televizi se jich na to kouká milion, a já jsem tam jediná cizinka. Na to mě musela upozornit až kapela. Takže Hell.o je tam opravdu hit, na druhou stranu ji možná zná celá Itálie, ale mě jako osobu ani tolik ne.
Italové asi kašlou na YouTube.
No, je fakt, že ten klip nemá zas tolik zhlédnutí na to, jaký má dosah ta samotná písnička. Říkali mi Češi, že i na Sícilii a ostrůvcích okolo všude Hell.o v rádiích hrají.
Nový singl vyjde i v zahraničí?
S tím jsem měla problém, protože vydání věcí z alba Hearts jsem si řešila sama. Teď se musel skloubit český, italský a německý trh a každý má jiné priority. Němci to odmítali před Vánoci, protože to mají vyhrazený éter pro vlastní interprety. Italové mají v únoru Festival Sanremo, takže by zase singl nenasadili v lednu. Takže aby mohl vyjít naráz v Itálii, Německu a Česku, zvolili jsme začátek března.
20. února budete předskakovat britské zpěvačce Emeli Sandé. Těšíte se do O2 areny, nebo jste spíš nervózní?
Teď ještě nervózní nejsem, ale v ten den určitě budu. Vždycky, když jsem v této roli, tak bádám nad tím, jak být svá a zároveň se přizpůsobit. Tím si trochu testuju i svoje možnosti. Ale hlavně ráda zjišťuju, jak to na koncertech velkých hvězd v zákulisí chodí. Máma před lety předskakovala Céline Dion, mohla jsem se s ní potkat. Vesele plkaly francouzsky a já se klepala nervozitou. Tehdy jsem to ještě neřešila, ale teď můžu okouknout, co se jak technicky dělá, a poučit se.
