RECENZE: Divoká i něžná Lenny dovezla do klubu plnokrevnou halovou show

Lenny v pátek v kulturním domě v libereckých Vratislavicích odstartovala turné ke své debutové desce Hearts. A stejně jako album nebo osobnost mladé zpěvačky samotné i tento koncert byl malým zjevením.

Je očividné, že Lenny má ambice. Co na tom, že první koncert svého prvního samostatného turné měla v klubu pro pět set lidí. Díky scéně z dílny stage designéra Martina Hrušky tu celkem bez problémů navodila atmosféru halových koncertů.

Tuzemské hudební kluby podobnou výpravu nejspíš ještě nezažily. Nemá smysl popisovat jednotlivé prvky. Nebyla to žádná laserová exhibice, naopak vše, co se na pódiu odehrálo, jen perfektně podtrhávalo dojem z jednotlivých písní. Snad jen důkaz, jak skvěle může působit dotažený detail. Bíle provedená konstrukce pianina samozřejmě schovávala moderní klávesy, ale právě díky svému vzezření povýšila scénu koncertu nad běžný klubový standard.

Hearts Tour

85 %

Autor: Lenny

Místo konání: KD Vratislavice

30. září 2016

Nic z toho by pochopitelně nefungovalo bez muziky. Lenny se rozhodla turné odjet v triu – doprovázel ji jen bubeník o kytary se postaral producent Ondřej Fiedler.

Takže část produkce jela z nahrávky, ale snad kromě jedné písně, která místo živého začínala předtočeným zpěvem, to prakticky nebylo poznat. Fiedler střídal elektrickou a akustickou kytaru, někdy i během jedné skladby, což v okamžiku, kdy kvůli halfplaybacku nebyl prostor pro improvizaci, vyžadovalo skutečnou preciznost. A rychlost. Škobrtnout nešlo. Ale rozhodně nešlo o jakkoliv umělou show.

Jedním z vrcholů koncertu měl být duet s písničkářem Jakubem Ondrou, který se představil i jako předskokan. Jenže hlasy obou zpěváků, ač samostatně výborné, prostě nešly dohromady. V refrénech to skutečný duet připomínalo jen stěží.

Proto asi nejsilnější byly písně, které Lenny odehrála sama s klavírem. Právě díky naléhavosti nástroje nespadl sólový blok do oné táborákové ucajdanosti, jíž trpí podobné akustické sety odehrané na kytary. Ale napomohla také dramaturgie, v rámci níž po třech takovýchto tichých skladbách opět nastoupila burácivá kapela.

Povedlo se mimochodem odstranit problém, jímž dosud zpěvaččina vystoupení občas trpěla. Její specificky posazený hlas se někdy nedokázal v hřmotu zkreslených kytar prodrat skrz celkový mix. Tentokrát se to zvukařům povedlo.

Lenny byla na pódiu jako doma. Uvolněná a něžná i divoká a nespoutaná, jak si to atmosféra žádala. Hned první šňůrou si nasadila laťku pěkně vysoko. Ale jak bylo řečeno v úvodu, ambicím se meze nekladou.